Svou něhou náhle zrazen jsem

a na kolena padám

pode mnou daleko je zem

já však v prázdnu lásky visím

svůj pot a prach

unášen na řasách svých snů

něhu a pláč v sobě mísím

a hnětu

Má tvořitelko světů

tobě se kořím

pro tebe tvořím

má nejkrásnější z můz

jsi ženské kus

a já ač ambice mám mnohé

neumím ti složit blues

které by tě hodno bylo

ty moje skrytá něžná ..

anděli

miluji tě

co v neděli

celý den

prošukat v posteli

sobě v náruč se bořit?

Ach lásko má

chci se ti kořit