Tatínku, já mám hlad!

Šššš, miláčku teď ne..jedlas před týdnem..

Ale tatí já mám hlad!

Dobře, rozdělám ti konzervu..

Fuj, to si jez sám, já chci jíííííííííííííííííííííííst!! hlas se nesl jako svistot větru

Dobře, uvidím co se dá dělat..

Nechci abys něco dělal, já chci klíče od komory! Chci jíst!

Berunko, víš, že tam máme sváteční jídlo..

Dej mi ty klííííííččččéééééééé!!! ozval se znovu holčiččin vysoký hlásek, teď už s víc než stopou histerie.

Dobrá..na. řekl muž a hodil malé holčičce klíče

Díky tatí, jsi moc hodnej! líbla ho na tvář, klíče v hrsti

Je tu tma. Ozve se skřípot zámku. Že by nám ten divnej chlap nesl něco k jídlu? Už nás tu drží zhruba měsíc. Co jen asi dělá moje rodina? přemýšlím.

Nenajdou mě, jen v novinách se mihne zpráva:" Mladý podnikatel unesen, únosci nepožádali o výkupné " a tím to zkončí.

Otočím hlavu k rozrůstající se skulině světla..Ale to není on..je to ta malá, co mu stává za zády když nás "krmí".

"Ahoj holčičko.." pokusím se ze sebe vypravit, ale moc to nejde, asi jsem nastydl, je tu přece jen trochu zima.

Tatíí..ono to na mě mluví! dívenka znovu muže vyruší od práce.

Tak se s tím nebav.

Dobře!  kývne

Blíží se ke mě. Nevím co chce, ale tón toho muže se mi nelíbil. Dívka sedící vedle mě se tiše rozpláče. Holčička přijde až k nám , dřepne si a dívá se.

 Vypadá velice inteligentně. Ale ten pohled..pohladí moji spoluvězenkyni po vlasech. Tváří se mile.

 Stejně za ten únos může její otec, ona by přece nemohla...Pomáhá té ženě vstát.

 Zavře pomalu a opatrně dveře od chlívku ve kterém jsme natěsnaní. Zaslechnu jen tiché vzlyknutí a pak..'svisstt!' a pád nečeho težkého na zem. A pak už jen hlas onoho muže..

Říkal jsem ti už kolikrát, že je máš brát ven!

Ale tatí! holčička si vzdychne a stírá krev z podlahy

Vždycky strašně nadělají..povzdechne si filozoficky muž a vrátí se ke své práci

Ale mají mooc dobré maso! holčička si spokojeně broukne a zahryzne se do čerstvého stehna