Ne..fakt..tohle není o závislosti na drogách, věcech..je to jen o zavislosti na jedné osůbce.

 Ano mnozí z vás přestanou číst a to je dobře, protože je to určeno pouze těm, kdo vědí co je to tichošlápek..a nemyslím tím Rowligové postavu z Pottera. Mohl bych přijít a říct: "Ahoj jmenoju se Filip a jsem závislý." Ano mohl bych...ale proč? Proč bych to dělal? Jsem jen rád, že to tak dopadlo.

 Jak to vlastně začalo ani nevím..jel jsem jednou tramvají a přistoupila krásná vysoká dívka a při jedné prudké zatáčce mi spadla do náruče...ano to by šlo, jenže to tak není.

 Tak jinak..potkali jsme se ve škole. Ona si sedla naproti mě a náhodou se usmála mým směrem, sice to nebylo na mě, ale i tak. Prostě se mi někde za mozkem rozsvítilo a já zazářil jak baterka. Celý. Hm..to taky není špatné. Ale co když to bylo jinak?

Vlastně ani moc nezáleží na tom jak jsme se seznámili a jak se stalo, že jsem teď závislý. Jde jen o to jak se to stane..někdy člověk ani netuší co se mu tak nějak pokoutně vkrádá pod kůži. Je to zvláštní pocit. Nejdřív nic netušíte a pak najednou hups! a sedí vám pod kůží něco, co ani kdybyste chtěli nejde vyndat. A že o to vyndavání většinou ani nestojíte.

Prostě se vám to líbí a nechcete to měnit, buď z pohodlnosti nebo jako já prostě z pocitu, že je vám dobře. Říkám tomu můj osobní vnitřní hedonismus. Není v tom nic z pohodlnosti. Prostě se mi špatně žije bez některých lidí a na nedostatek některých se i umírá.

Někteří lidé tomu prostě říkají láska