" Nechceš mi o tom všem říctněcovíc?"kněz vypadal starostlivě. Mladík se tedy otočil k němu apovídalmu o lásce k rodině, o nepochopení, věčných hádkách..hlavněsmatkou."-Otec stejně není věčně doma".... A o jeho staršímbratrovi,který odešel kdysi z domu a už se nevrátil. " Někamzmizel..říká se, žese zněj stal dobrodruh. Ale neví se to jistě.."pokračovalchlapec. "A od té doby o něm nemáte zpráv? Od doby coodešel? Anidopis, nic?"kněz se nahl blíže k chlapci a chrámem zavonělopálené santalové dřevo.
" Nic..ani řádka. "
" To je zvláštní.. " kněz neznatelně zavrtěl hlavou. "Zvláštní.."
"Tvůjbratr..známho..tedy..znal jsem ho..chodil sem docela často..asi tak jako semteď chodíš ty..hledal tu mír. A co tu hledášty,  chlapče?"
" Nevím, myslel jsem, že tenhle kostel je opuštěný. Nevěděl jsem, že sem můj bratr chodil, ani, že tu je nějaký kněz.."
"Chodiljsemsem hledat útěchu od starostí..svobodu.."chlapec si povzdechl."Víteotče jak to myslím?Svobodu myslet tak jak chci, svobodumyslet akonat nahlas.."
" V tom ti mohu pomoci..a ne..nebudu za to chtít vůbec nic. Jen budu rád, když zase někdy přijdeš. Rád tě tu uvidím.."

Pokračování příště..