Pusinku od borůvek

tak jsem ji viděl poprvé

byla zakrytá listím stromů

Mrkala na mě očima z hvězd

spadlých z nebe

a já tehdy musel domů

Podruhé jsem ji uviděl

už měla ústa jiná

a také stromů pel

ten už se jinak vzpíná

přesto se usmála

a já najednou věděl

že hvězd bezmála

v těch očích tisíc je

a ony oči

ty tůňky průzračné

co se v nich víry točí

ty omotaly mě

a stáhly do hlubiny

tam kde sídlí její láska