Zapískání. Hm.. zní to jako čajník. Že by maminka už vstávala? Maláholčička otevře své čokoládově hnědé oči. Pak je zavře. A znovu otevře.A pak, pak si uvědomí, kde že to je a začne plakat. Nechce tu být.Hnědoočka. Blíží se kroky. Klap! Klap! Klap! Holčička zadusí vzlyky vsobě, utře slzičky a vzhlédne. Setká se s ledově modrým pohledemmladého muže. Nemůže mu být více jak 20 let.

Stojí a prohlíží si malou ušmudlanou holčičku sedící na podlaze a je mují líto. Pak najednou si uvědomí, kdo je on a kdo je ta malá ušmudlanáholka a zařve: "Co bulíš! Dělá ti snad někdo něco?! Tak co mě tadyřveš?!". Holčička se schoulí a snaží se neplakat. Muž má chuť tenuzlíček na zemi nakopnout, ale odolá. Pak se otočí a odchází. A vítrpřinese jen jeho poslední větu, zabručenou jen tak pod vousy: "Špínašpínou zůstane a Německo špínu nestrpí!"

Je prosinec roku 1939