Jdu pozdě. Bratr bude zuřit..ale co? Má mě rád, tak je v celku jedno kdy přijdu, ne? Přicházím na to hnusné návrší plné ještě ošklivějšího šedého písku.Prý hvězdný prach..pch!

"No, bratříčku?Copak ode mne potřebuješ?Hm?!?"omotávám si ho pomalu zdálky hlasem. Ale...dopr...co se pokazilo? Osud má naprosto ledový pohled a k mému něžnému oušku se donese jen "Kdes byla, čekám tu snad sto let."

"Ty už mě nemáš rád!" zakňourám ublíženě. Trochu zjihne, ale ještě dost málo na to, aby odpustil. To bude vážný. "Tak co se stalo?" zeptám se podrážděně. Sand ho to donutí mě trochu litovat za to, že jsem sem musela jít. "Zratil se mi syn.Zase!" zazní odpověď.

"A kdes ho ztratil?" zeptám se naprosto normálně,aby to neznělo, že mám radost. "Neboj, však on se najde, uvidíš. Když se něco někam založí, tak se to začas najde. "Ale můj syn není VĚC, sestřičko."

"Tak ho najdi..než z toho bude větší průšvih než je.." odfrknu si a naštvaně odcházím.

"Čubka", odvětí Osud poté co jeho bimorfní sestra Touha odešla kamsi, kam cestu znala jen ona. Zhnuseně si odfrkne a jde hledat svého nezdárného syna.