SLOHOVÁ PRÁCE ŽÁKA ZŠ NA TÉMA: MOJI RODIČE.   06.Únor 2007


Rodiče se dělí na dvě části: matku a otce. Matka se ještě rozděluje na ženu
v domácnosti a v zaměstnání. Doma se potom ještě skládá z manželky,
matky, kuchařky, uklízečky, pradleny, zásobovačky, účetní, vychovatelky....
ostatní si nepamatuji, ale máma toho umí vyjmenovat víc,
jako např. služka, otrok a jiné. Matka se vyznačuje tím, že se zázračně
nachází na více místech najednou, umí v jedné chvíli myslet na sto věcí,
přičemž deset věcí dělá současně. Vidím na vlastní oči, jak po návratu z
práce dá vařit vodu na sporák, zatímco zadělá na buchty.
Přitom jí běží pračka, do které chodí vyměňovat prádlo, mě vymýšlí věty
oznamovací, tázací a rozkazovací a naší Olinku zkouší z velké násobilky.
Že potom přebalí malého Karlíka a udělá mu Sunar s krupicí si ani nevšimnu.
Dvě oči mi na to nestačí. Když potom zasedneme k večeři,
všechno je připravené na stole, já mám na teplákách zašité nové díry, Olina
má umyté vlasy a prádlo visí na balkoně. Potají si mámu prohlížím.
Máma má opravdu jen dvě ruce a přece, když přijde domů z práce má v jedné
velkou a malou kabelku, v druhé dvě síťovky s nákupem a v třetí....ne,
vždyť jsem už povídal, že má jen dvě ruce, ale nese i Karlíka ve fusaku.
Otec se neskládá ani nerozděluje. Nachází se v zaměstnání a doma, ale doma
ho najdete málokdy. Kromě snídání a večeření, když sedí u stolu,
vyskytuje se obyčejně v křesle nebo na gauči a bývá zakrytý novinami.
Zanechává po sobě vždy totožné stopy: rozevřené a převrácené noviny a
cigaretový popel, někdy i v popelníku. Na rozdíl od mámy, i když má taky dvě ruce,
přichází domu s rukama prázdnýma. Jestli umí násobilku nevím, ale psát asi
neumí, protože mi ještě žákovskou knížku nikdy nepodepsal. A ani není
prozkoumané, proč patří do skupiny rodičů, když na rodičovské sdružení
vůbec nechodí.
Pan učitel povídal, abychom se při psaní tohoto úkolu zamysleli nad prací
svých rodičů. Ve škole přidělují žáka, který řádně nepracuje a neučí se,
dobrému a snaživému žákovi, aby se od něj něco naučil. Tak si myslím, že
při svatbě přidělují muže ženám, aby je ženy něčemu dobrému naučily a měly
na ně dobrý vliv. Mojí mámě se to zatím bohužel nepodařilo. napsal/a: Anastasis 15:01 | Link komentáře (0)



JAK SE DĚLAJÍ ZKOUŠKY NA FILOZOFICKÉ FAKULTĚ.   05.Únor 2007


Tak úplně nejdřív, ještě než se pustím do líčení mé story s profesorem z estetiky, bych zde ráda položila jednu technickou otázku: Jaký je rozdíl mezi zápočtem, zkouškou a kolokviem??? Sice už jsem nějaký ten pátek vysokoškolačka, ale nad tímhle mi pořád ještě přestává rozum stát. Na některých školách napřed musíte udělat zápočet, aby vás pustili ke zkoušce - to je mi jasný - ale u nás nee. U nás jsou některý předměty zakončený zápočtem, kterej mi přijde třeba o dost těžší než zkouška!!! A co se kolokvia týče, tak z toho jsem zmatená ještě víc... Takže jestli někdo znáte odpověď, tak mi prosím napište, strašně mě to zajímá...
Takže ve slavný to den, kdy jsem se měla dostavit ke kolokviu (pro pořádek - písemné zkoušce...fakt tohle nechápu) z Úvodu do estetiky, jsem byla řádně nadopavá RedBullem, Guaranou a kafem (nechtěla bych vidět, co mi to udělalo s tlakem), jelikož jsem se jakožto správný flákač začala učit večer před tím a jela jsem non stop celou noc. Zatímco jsem na chodbě před učebnou čekala spolu s dalšími dvaceti spolumučedníky na profesora (který, jak nám na přednáškách důvěrně sdělil, chodí chlastat do Padowtze), honila se mi hlavou jediná věc a to "vím, že nic nevím" a trochu se mě zmocňovalo zoufalství. Naneštěstí pro mně, ostatní spolutrpící jednotky měly ve tvářích stejně tupý výraz jako já a nejspíš se jim honilo hlavou to samé, tudíž odtud jsem se záchranou moc počítat nemohla.
Jakmile jsme byli vpuštěni do učebny, automaticky jsme začali zaplňovat místa co nejblíže zadní zdi, takže první polovina místnosti zůstala úplně prázdná. Profesor jednomu vylekaně vypadajícímu studentíkovi podal zadání testů se slovy "rozdej to" a sedl si ke stolu. Všichni jsme očekávali monolog na téma hlavně neopisujte nebo vám dám za f, takže jsme vůbec nebyli překvapeni, když pan profesor prohlásil:
"Chi vám připomenout jednu strašně důležitou věc, kolegové. Hlavně, a to myslím smrtelně vážně, prosím vás hlavně se čitelně podepiště hůlkovým písmem. Testy, na kterých nebudu moct přečíst podpis vyhodím. Já vám nechci vyhrožovat, ale jen abyste věděli, že to tak je."
Potom vstal, obešel nás, zkontroloval podpisy a .................................a odešel ze třídy.
Všichni jsme z toho byli decentně v šoku, takže trvalo asi minutu než se ozvalo první: "kdo má skupinu C ke mně" V okamžiku se veškeré osazenstvo učebny začalo přemisťovat, až jsme utvořily dva tábory: skupinu A a skupinu C. Všichni vytasily knihy a poznámky a už to jelo....Hlavně co nejrychleji, ať toho stihnem co nejvíc než se vrátí profesor!
Deset minut pryč, dvacet minut.....A otevřely se dveře. Za ohlušujícího práskání knih o zem a šustění papíru, vrzání židlí a jiného hluku jsme se okamžitě jali předstírat, že jsme všichni velmi vzorní a nikoho z nás by ani ve snu nenapadlo opisovat. Do třídy nakoukl jakýsi neznámý studentík, zatvářil se velmi vyplašeně a zase zmizel. Všichni jsme si oddechli a pokračovali jsme dále v přerušené činnosti. Otázky a odpovědi lítaly vzduchem z jednoho konce třídy na druhý až se kdosi ozval:"myslíte si, že ty testy bude vůbec číst nebo že to rozdělí na dvě hromádky a jedné dá za A a druhé za B?" Všichni jsme touhle dobou už začali tak nějak pochybovat o tom, že naše těžká práce opisování se dostane ke zrakům pana profesory, jelikož už jsme měli za 5 minut práce odevzdávat, tak jsme se aspoň od srdce zasmáli...
Za minutku dvě se znovu otevřely dveře a do hluku schovávaných taháků a poznámek se výhružně ozvalo: "už jdu!" Pak půl minuty nic a pan profesor hrdě vkráčel do třidy se slovy: "už byste s tím mohli být pomalu hotoví, ne?"
Takže nakonec to byl přece jenom úspěšný den - získala jsem 4 kredity jenom za to, že jsem se ztotožnila se Sokratovým "vím, že nic nevím". To byl ale chytrý pán, ten Sokrates napsal/a: Anastasis 23:15 | Link komentáře (0)



DOPRAVNÍ PROSTŘEDKY   04.Únor 2007


K tomuto článku mě inspirovaly nejen moje osobní zkušenosti, ale i hláška DoniTerini : chlapi jsou jako tramvaje - za nima se neběhá, přijede další.
No musíte uznat, že jako ženu mě tento výrok velmi zaujal a vzala jsem si ho k srdci. Ovšem jsem o jeho pravdivosti polemizovala s představiteli mužské populace a narovinu jsme to rozebrali. Tak mimo jiné jsme zjistila, že by se běhat mělo, protože potom hrozí nebezpečí, že nastoupíte do špatné a ta vás zaveze někam jinam než by se vám líbilo. No ale přiznejme si, že ne všichni utíkat umí nebo dokonce mohou a co pak? Přece nebudu stát na zastávce a čekat, až ta moje tramvaj objede celé město a vrátí se! Vyvodila jsem z toho závěr, že pokud řídící centrum tramvaje není nijak poškozeno, nikdy se nemůže stát, že by vám ujela a tudíž za ujíždějícími šalinami opravdu neběhejte - nemuselo by to stát za to!
Donutilo mě to však přemýšlet nad tím, k jakému dopravnímu prostředku bychom mohli přirovnat tzv. něžné pohlaví. Dospěla jsem k závěru, že zatímco všichni chlapi jsou stejní a proto jsou všichni tramvaje, ženy do jednoho pytle prostě házet nemůžeme a tudíž jsem utvořila tři hlavní skupiny (které se mohou dál dělit na x dalších podskupin, ale v tom se teď hrabat nebudeme). Jsou to autobusy, vlaky a auta. První skupina "autobusy" jsou ženy a dívky divoké s ne moc dobrou pověstí, které staví na každém rohu. Druhá skupina "vlaky" jsou příslušnice ženské populace, které sice dokáží být věrné, ale rády si užívají života a tak se nemůžeme divit, když občas na některé zastávce zastaví nebo mají menší zpoždění. A konečně třetí skupina "auta" jsou ženy věrně milující, které podpoří partnera v jakékoli situaci. Takže pánové, pokud si pořídíte luxusní auto, můžete se spolehnout, že dokud ho nenabouráte nebo nepůjčíte kamarádovi, bude jenom vaše.
Ať už souhlasíte s mojí teorií nebo ne, musíte uznat, že na tom něco bude. Na závěr bych chtěla podotknout, že vždy existuje možnost přestoupit. napsal/a: Anastasis 03:05 | Link komentáře (0)



UŽ JE TO TADY!!!  


Jak víte, nebo možná nevíte, byla jsem přijata na Masarykovu univerzitu v Brně. No a jelikož jsem se zrovna chystala na cestu na zápis ke studiu, nemohla jsem si nevzpomenout na své předchozí výlety do Brna.
První návštěva Brna se konala dvacátáho ledna za účelem prozkoumání folozofické fakulty a vlastně i vypátrání, kde tato (jak jsem později zjistila otřesně vypadající) budova stojí. No a protože to byl pátek a jelikož zrovna končilo pololetí a já měla v biologii zaděláno na propadnutí (hlavně že sem z ní maturovala :-)) musela jsem ještě ráno letět do školy a nechat se vyzkoušet. Po velmi vyčerpávajícím lovení biologických informací kdesi v zapomenutých končinách měho mozku, následoval ještě více vyčerpávající úprk na tramvaj, protože jsem ještě musela vyzvednout svou spolucestující studentku ze IV.A, která se o patro níž ukrývala na dívčí toaletě před jejich třídní profesorkou Kleislovou. Tramvaj, která nás měla zavést na autobusák, jsme naštěstí stihly, tudíž nám neujel ani ten autobus. Už během jízdy jsme stihly prostudovat na x let staré mapě trasu vlakové nádraží-filozofická fakulta a jako bonus jsme z té mapy též vyčetly čísla tramvají, které nás mohou k oné fakultě dostat co nejblíž (to jsme ale,že?). No ovšem jsme nepočítaly s faktem, že by se nám mohlo podařit nastoupit do opačného směru (ať žije inteligence)! Na naši obranu musím uvést, že obyvatelé Brna jsou natvrdlí ignoranti, protože jsme se ptaly minimálně 3 osob, neví-li, kde se nachází filozofická fakulta a nikdo to nevěděl!!! Musíte tedy uznat, že to nebyla docela tak naše vina, že jsme sedly na opačný směr... No v tramvaji jsme se znovu ptaly a konečně se objevila jedna osvícená žena, která nám prozradila to sladké tajemství, jak se dostaneme na filozofickou fakultu. Vrátily jsme se zpátky na hlavní nádraží tentokrát pro jistotu pěšky (ještěže jsme tou tramvají opačným směrem stihly ujet jenom jednu zastávku). A tentokrát jsme už opravdu nastoupily do správného vozu. Jenomže jsme ještě musely vyřešit problém, na které zastávce to vlastně máme vystoupit. Mou spolucestující napadla geniální věc: "Sleduj, kde vystoupí většina mladejch lidí, tka tam vystoupíme taky." Naneštěstí se asi o pět minut později sympaticky vyhlížející mladík stojící kousek ode mne na nás obrátil s otázkou, zda nevíme, na které zastávce má vystoupit, když jede na fildu. Málem jsem se potrhala smíchy. Kupodivu se nám podařilo vystoupit správně a onu budovu jsme také našly bez problémů.....a málem to s náma praštilo o zem. Hlavní budova totiž vypadá jako socialistická fabrika...No co už.........
Zbytek pobytu v Brně proběhl bez dalších komplikací, nepočítám-li moji kreditní kartu zapomenutou v obchodě, moje bolavé nohy (inteligentně jsem si vzala boty na podpatcích) atd. Ale jinak jsem dobrej společník na cesty - se mnou se nikdy nebudete nudit!
Druhá návštěva proběhla 7. května za účelem napsání přijímacich zkoušek = testu studijních předpokladů. Cesta tam se obešla bez jakýchkoli komplikací, což mohlo být způsobeno tím, že jsem cestovala spolu s mým velice inteligentním spolužákem Michalem Psotou (Psoťákem) a mou inteligentní spolužačkou Hanou Urbanovou (Urbi). Každý jsme psali testy na jiné fakultě, které jsme našli bez větších problémů, akorát při hledání fakulty informatiky jsme se vydali opačným směrem než jsme měli, ale jelikož jsme měli po ruce mapu (x let starou), tak jsme rychle na naši chybu přišli.
No testy byly vyčerpávající a s prominutím na posrání....Začalo to tím,že při kontrolování seznamu uchazečů, kteří měly test psát zárověň se mnou, bylo mé jméno přehlédnuto. Když jsem slyšela,že mě tady nemají napsanou, málem mi to přivodilo infarkt vzhledem k tomu, že to byly jediné zkoušky, které jsem měla složit. No prostě to se mnou skoro švihlo o zem, protože jedna kráva neumí číst! Test jsem tedy psala (uff). Ovšem jsem vylezla z učebny naprosto zničená a vyčerpaná. Naštěstí na mně čekala Urbi, která mi donesla oplatek a banán. Šly jsme naproti Psoťákovi, kterej vypadal stejně vyflusle jako já a všichni jsme se znovu vypravili k fakultě informatiky, kde měla psát test Urbi (o tři hodiny později než já na fildě a Psoťák na přírodovědecké fakultě). No a jelikož Psoťák zpěchal zpátky do Olomouce, tak se s námi rozloučil a vydal se zpátky k hlavnímu nádraží. Když Urbi dopsala svůj test, nevypadala ani z poloviny tak vyflusle jako já s Psoťákem (tak se pozná psychicky silný jedinec). Vydaly jsme se na Zvonařku odkud podle informací z netu měl jet autobus do Olomouce. Informace byly evidentně mylné. Objevily jsme nicméně jiný spoj, který nás měl dopravit domů. Jenže jsme si nevšimly takového menšího detailu - nejede 7.5. Nakonec jsme se domů dostaly vlakem s přestupem v Přerově o pár hodin později než bylo původně v plánu...
No a teď mě to čekalo zas!!! Vytiskla jsem si z netu kompletní vlakové i autobusové spoje Olomouc - Brno, zakoupila si mapu a k tomu pro jistotu ještě kompas... S touto výbavou by to snad už mohlo proběhnout bez problémů... napsal/a: Anastasis 02:39 | Link komentáře (0)



jelikož stránky, kde...   03.Únor 2007


jelikož stránky, kde občasně probíhala moje publikační činnost, byly předělány (btw mrkněte na ně, i teď je to super www.samej.chytrak.cz), moje článečky budou přesměrovávány momentálně sem, takže už teď se těšte....
Samozřejmě jakékoli připomínky a náměty jsou vítány, tak mi kdyžtak piště vzkazy, ať mám aspoň co dělat až se budu nudit...... napsal/a: Anastasis 15:02 | Link komentáře (0)