JAK SE DĚLAJÍ ZKOUŠKY NA FILOZOFICKÉ FAKULTĚ. 05.Únor 2007
Tak úplně nejdřív, ještě než se pustím do líčení mé story s profesorem z estetiky, bych zde ráda položila jednu technickou otázku: Jaký je rozdíl mezi zápočtem, zkouškou a kolokviem??? Sice už jsem nějaký ten pátek vysokoškolačka, ale nad tímhle mi pořád ještě přestává rozum stát. Na některých školách napřed musíte udělat zápočet, aby vás pustili ke zkoušce - to je mi jasný - ale u nás nee. U nás jsou některý předměty zakončený zápočtem, kterej mi přijde třeba o dost těžší než zkouška!!! A co se kolokvia týče, tak z toho jsem zmatená ještě víc... Takže jestli někdo znáte odpověď, tak mi prosím napište, strašně mě to zajímá...
Takže ve slavný to den, kdy jsem se měla dostavit ke kolokviu (pro pořádek - písemné zkoušce...fakt tohle nechápu) z Úvodu do estetiky, jsem byla řádně nadopavá RedBullem, Guaranou a kafem (nechtěla bych vidět, co mi to udělalo s tlakem), jelikož jsem se jakožto správný flákač začala učit večer před tím a jela jsem non stop celou noc. Zatímco jsem na chodbě před učebnou čekala spolu s dalšími dvaceti spolumučedníky na profesora (který, jak nám na přednáškách důvěrně sdělil, chodí chlastat do Padowtze), honila se mi hlavou jediná věc a to "vím, že nic nevím" a trochu se mě zmocňovalo zoufalství. Naneštěstí pro mně, ostatní spolutrpící jednotky měly ve tvářích stejně tupý výraz jako já a nejspíš se jim honilo hlavou to samé, tudíž odtud jsem se záchranou moc počítat nemohla.
Jakmile jsme byli vpuštěni do učebny, automaticky jsme začali zaplňovat místa co nejblíže zadní zdi, takže první polovina místnosti zůstala úplně prázdná. Profesor jednomu vylekaně vypadajícímu studentíkovi podal zadání testů se slovy "rozdej to" a sedl si ke stolu. Všichni jsme očekávali monolog na téma hlavně neopisujte nebo vám dám za f, takže jsme vůbec nebyli překvapeni, když pan profesor prohlásil:
"Chi vám připomenout jednu strašně důležitou věc, kolegové. Hlavně, a to myslím smrtelně vážně, prosím vás hlavně se čitelně podepiště hůlkovým písmem. Testy, na kterých nebudu moct přečíst podpis vyhodím. Já vám nechci vyhrožovat, ale jen abyste věděli, že to tak je."
Potom vstal, obešel nás, zkontroloval podpisy a .................................a odešel ze třídy.
Všichni jsme z toho byli decentně v šoku, takže trvalo asi minutu než se ozvalo první: "kdo má skupinu C ke mně" V okamžiku se veškeré osazenstvo učebny začalo přemisťovat, až jsme utvořily dva tábory: skupinu A a skupinu C. Všichni vytasily knihy a poznámky a už to jelo....Hlavně co nejrychleji, ať toho stihnem co nejvíc než se vrátí profesor!
Deset minut pryč, dvacet minut.....A otevřely se dveře. Za ohlušujícího práskání knih o zem a šustění papíru, vrzání židlí a jiného hluku jsme se okamžitě jali předstírat, že jsme všichni velmi vzorní a nikoho z nás by ani ve snu nenapadlo opisovat. Do třídy nakoukl jakýsi neznámý studentík, zatvářil se velmi vyplašeně a zase zmizel. Všichni jsme si oddechli a pokračovali jsme dále v přerušené činnosti. Otázky a odpovědi lítaly vzduchem z jednoho konce třídy na druhý až se kdosi ozval:"myslíte si, že ty testy bude vůbec číst nebo že to rozdělí na dvě hromádky a jedné dá za A a druhé za B?" Všichni jsme touhle dobou už začali tak nějak pochybovat o tom, že naše těžká práce opisování se dostane ke zrakům pana profesory, jelikož už jsme měli za 5 minut práce odevzdávat, tak jsme se aspoň od srdce zasmáli...
Za minutku dvě se znovu otevřely dveře a do hluku schovávaných taháků a poznámek se výhružně ozvalo: "už jdu!" Pak půl minuty nic a pan profesor hrdě vkráčel do třidy se slovy: "už byste s tím mohli být pomalu hotoví, ne?"
Takže nakonec to byl přece jenom úspěšný den - získala jsem 4 kredity jenom za to, že jsem se ztotožnila se Sokratovým "vím, že nic nevím". To byl ale chytrý pán, ten Sokrates 
napsal/a: Anastasis 23:15 | Link
