poezie

02.Leden 2008 | moje texty

Zoufalství...

Jsem prokletá
štěstí není mi přáno
Cesta je daleká
zničující přátelství navázáno
Směji se
štěstí netrvá věčně
Řežu se
na nůž vzhlížím vděčně
Pomáhá mi od trápení
přivádí na jiné myšlenky
Nedochází však k zotavení
v kůži vyryté výklenky
Řežu zuřivě
bolest necítím
Pláču dusivě
jizvy nevidím
Ruka má
jedna velká rýha
Bude děsivá tma
krvavá obloha, už se stmívá
Odplul mi život
svíce zhasla
Smrtelný dřímot
tepna mi praskla
Nechtěla jsem
byl to zoufalý krok
Podlehla jsem
smrt těžký je sok
Prohrála jsem sama sebe
smrtka si mě bere
Do pekla padám...vzdaluje se nebe
výkřik do prázdna z úst se dere
Chci se vrátit zpět
normálně žít
Zase vidět svět
nové kamarády mít...
Ale...už je pozdě litovat
svědomí mohu zpytovat
Jsem mrtvá...

napsal/a: Angelrevenge 14:15 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář