Asi se mi to jen zdá, protože na skutečnost je to příliš dokonalé
Osamělost je pryč, je už jen radost, těšení se, hodiny nedočkavého promítání každé prožité vteřiny s ním. Když ho spatřím, stromy a louka rozkvetou, celý svět se na nás směje, jsem u něj a jsem v bezpečí, jsem krásnější, protože on mi dává ten pocit, jsem pyšná, když si mě vede za ruku a každému mě chce představit, jsem sťastná když mi vypráví o svém životě a vše ochotně vysvětluje, neříká tomu bys nerozuměla, nebo ty neznáš. Je tak sladký, když se stydí, a je tak pozorný a ohleduplný. Je skvělý přítel, umí se bavit, je vtipný, a není zákeřný. A když mě obejme, vznáším se v oblacích a země se vzdaluje...jeho pohled mě zahřeje u srdce a když zavře oči tak blízko těm mým, že cítím vůni jeho pokožky, motýli mi tančí v břiše, země už není, lidé nejsou, nejsou zvířataa, je jen nebe a v my dva v něm, spojeni jako větve stromu do jednoho...
...Změnil se mi život, miluji.

Nebudu zastírat, za mým optimistickým nadpisem a vůbec náladou stojí chlap.
 Já vím, jsem asi šílená, když se nechám tak snadno ovlivnit, ale... je to prostě tak. Jsem jednou žena, a to heterosexuální, takže si myslím, že je to docela přirozené, že v mém životě hrají muži takovou roli.
Přejdu k věci. Jak už se dá poznat z mého prvního příspěvku, jeden kluk mi zamotal hlavu, a to tak jako nikdo jiný. Zažila jsem krom totálního zmatku pocitů jeden zvlášť intenzivní, a to bezmoc. Bezmoc cokoli udělat, uvažovat chvíli vážně, rozumně, absolutní bezmoc ovládnout své tělo i mysl. Byl se mnou ve dne v noci, zjevoval se mi ve snech, byl zkrátka neustále v mé hlavě. Nebylo úniku.
Tohle vše by se dalo pochopit, kdybychom spolu něco měli, ale v tom je ten háček. Krom sice vtipné, laškovné konverzace a pár zajímavých pohledů do očí jsme si skoro ani nepodali ruce. Jediná naše schůzka proběhla ve čtyřech. Nebylo to vůbec špatné, ale při dalším setkání v práci, i když to bylo stále na stejné vlně, už jsme nedošli k dalšímu rande.A to je vše.
Už to bude rok.  A já konečně před časem zjistila, že už na něj nemyslím. Je pryč.
Byli jsme s přáteli na akci a já jsem tam někoho potkala. K ničemu velkému nedošlo, ale zas po dlouhé době jsem se cítila volná, připravená na nové lidi, zážitky, prostě svobodná a měla jsem strašnou radost, že zase žiju, že to není sen...   I kdyby se to nevyvinulo ve vztah a my zůstaly jen kamarádi, já teď vím, že jsem šla dál a nic mi ten šťastný pocit nevezme.
Mimochodem, ten nový kluk mi napsal, což je myslím dobré znamení. Brzy ho uvidím, tak doufám, že to bude stejně uvolněné a fajn, protože jsme se hodně nasmáli a to na tom bylo asi to nejhezčí.
No, uvidíme.

Here I am. It´s morning outside, 4:53, and I start writing finally, even if I thought I wouldn´t.
Maybe you are asking, why am I not sleeping. It´s simple. Last summer has something changed inside me, especialy my heart has fall in big black whole and I still haven´t foud it, get it back.....When your heart is away, you can´t thing about nothing but how to get it back. It´s the most important part of your body. I still remind myself how it happend. I see it, like it was yesterday. I see the alien who took it, I see the beautiful stranger, I see him, I see the f..king b.stard, I see him clearly, the sly rat..........how is smiling all around and his eyes are watching every move I make....I hate him, so much.....
And today I could be there, I could see his calm eyes a tell him everything, just only if I haven´t been ill. I hate myself. I love him. He took my heart, I hate myself for loving him!!!