Osamělost je pryč, je už jen radost, těšení se, hodiny nedočkavého promítání každé prožité vteřiny s ním. Když ho spatřím, stromy a louka rozkvetou, celý svět se na nás směje, jsem u něj a jsem v bezpečí, jsem krásnější, protože on mi dává ten pocit, jsem pyšná, když si mě vede za ruku a každému mě chce představit, jsem sťastná když mi vypráví o svém životě a vše ochotně vysvětluje, neříká tomu bys nerozuměla, nebo ty neznáš. Je tak sladký, když se stydí, a je tak pozorný a ohleduplný. Je skvělý přítel, umí se bavit, je vtipný, a není zákeřný. A když mě obejme, vznáším se v oblacích a země se vzdaluje...jeho pohled mě zahřeje u srdce a když zavře oči tak blízko těm mým, že cítím vůni jeho pokožky, motýli mi tančí v břiše, země už není, lidé nejsou, nejsou zvířataa, je jen nebe a v my dva v něm, spojeni jako větve stromu do jednoho...
...Změnil se mi život, miluji.
