Mám přání….Nikoli pouze jedno…Ani je nespočítám…Přála bych si říct všechno, všechno o sobě…O mých pocitech, mém chování, o tom co se mi honí hlavou…Zbavit se toho dostat to ven…Mít konečně klid…Ale to nejde…Nemůžu… Snad jednou…Do té doby to musím dávat najevo pouze náznaky, abych se nezbláznila…Chovat se jako blázen, jako magor, být divná, nebýt normální…Jedině tak zůstávám stále při smyslech…Vím že to není dobré, vím co si o mě myslí ostatní..Ale na tom nesejde….Mě ne…

Mám přání…Být s někým kdo mi pomůže, postaví se mi na odpor ať se vzpamatuji, ukáže mi kudy jít, že nesmím být takový sobec…Že i já můžu pomoct a nejen jemu………Je jeden člověk který to pro mě dělá…Znamená pro mě strašně moc a ani neví, jak mi pomáhá…Ale tím, že se vídáme skoro obden a mluvíme spolu skoro obrok, mi nestačí…Když už ta chvíle nastane je to něco nepopsatelného, s nikým si tak nerozumím, nikomu se tak neotvírám, a vím že on to cítí stejně…Tady to začíná,ale i končí…Má to takhle zůstat a vím, že je to správné…A taky vím že nikoho jemu podobného nepotkám, nikoho komu bych věřila natolik, že bych mu řekla vše…Naprosto VŠE…

Mám přání….Být sama sebou… Nebýt ovlivňována rodinou,společností, morálními a už vůbec ne materiálními hodnotami….Materiálními….Majetek, peníze, moc, postavení, vzhled,oblíbenost…Tak povrchní věci…Tak svazující…

 Jak může být člověk svobodný, když ho tohle všechno svazuje?

Každý hledá své štěstí, ale opravdu víte kde spočívá? Já vím, kde není…Štěstí nesvazuje,není to závazek, povinnost…Je to volba…Je v nás v našem srdci, hlavě, duši,stačí se podívat, zamyslet se…

Láska, přátelství, soucit, pochopení…Činit druhé šťastnými je největší štědrost …

Najít svou vlastní pravdu, které ze srdce věříte, je dlouhá cesta, ale nikoli tak, jako uvést ji v praxi…

Myslete si (o tom, o mě) co chcete…Je to vaše volba…Nikoho jiného…