Nechci být sama,

bojím se téhle chvíle.

Vždy před spaním,

to říkám malé víle.

Ona mě chápe, cítí to taky.

Nad hlavou se mi stahují mraky.

Najednou jsem sama a křičím z plných plic,

něco mě dusí, necítím ale nic.

Něco mě táhne dolů,

vidím ohradu plnou volů.

Dívám se okolo, oči do kořán.

Najednou se slyším řvu jako pavián.

Oči do kořán a zírám do tmy,

koukám kolem sebe najednou ty.

Vím že jsem měla další noční můru,

ale teď uz jsem zcela vzhůru.

Koukám z okna na rozzářené nebe

a vím, že chci vedle sebe tebe.

Vždy když se na tebe podívám,

tak sama sebe proklínám.

Říkam si buď silná,

to přejde.

Ale jsem vznětlivá,

stačí když vejde.

Řekla bych ti něco od srdce,

a z plných plic.

Ale je za tebou celá nadace,

no tě pic.

Ale já si počkám a využiji vhodné chvíle,

pak budeš stát jak vůl a bát se přcházející chvíle.

 ¨Kdyz mi bylo 15 let,

zdal se mi tuze krasny svet.

ted je mi o par let vic

a vim ze neznamena vubec nic.

Kdysi sem milovala,

ale laska me zklamala

a jizvu na dusi mi nechala.

Proc to tak boli,

mit nekoho rad?

A o nej se bat?

Co je to laska ?

Je to jen cit?

Nebo pojem jenz neznamena nic?

Co je mi po lidech kolem?

Neznaji lasku znaji jen ten pojem........................