Když tebe jsem tam viděla stát,

začala jsem se o tebe bát.

V jakým si byl stavu,

měla jsem velkou obavu.

O tvé city, o tvé tělo,

hned odvázat se mi tě chtělo.

Trochu strachu a nedůvěry v tebe,

jak reagovat budeš když vše tě zebe.

Ale tvé smutné oči mě ujistily,

že potřebuješ odsud pryč.

Když jsme spolu odcházeli,

věděla jsem že zahodim klíč.

Doma nastala změna, tvé oči se rozzářili,

spolu jsme krásně zařádili.

Teď vím že jsem našla nejlepšího přítele,

spestřil si můj život a zrušil smutné chvíle..........................................

Když stojíš sám samoten u prostřed lesa,

a srdce ti láskou plesá,

je krásné cítit vůni jehličí,

a slyšet pištivý smích holčičí.

Koukat se na nebe a pozorovat mraky,

vnímat jak vedle tebe skáčí žabky.

Poslouchat ptačí zpěv,

vidíš jak vzdaluje se hněv.

samota lesa naplňuje,

zcela tvou duši pohlcuje.

DUM SPIRO, SPERO  

(DOKUD DÝCHÁM, DOUFÁM)

Pobláznil ji, zrychlil dech.

V svých životních základech

nahradila sama šutry

výtiskama Kámásutry.