Malej, smutnej Jarďušek:

Proč musí Frankie odjet?? Zrovna teď..tak moc ho miluju, nedokážu si bez něj představit ani den, natož celej měsíc! Ale je to jeho matka a otec, co se dá dělat.. Smutně jsem seděl na posteli, a sledoval jsem jak se Frankie balí. "Gee, lásko, prosímtě-skočíš mi pro kufry? Měly by být na půdě.." Jen jsem smutně přikývl a s námahou se zvedl. Půda.. Sakra kde tu je vůbec půda? Asi někde nahoře..Ale kurva kde? Vyšel jsem na chodbu, a zvedl hlavu. Hm, strop, no tak to bych fakt nečekal.. Vydal jsem se s hlavou zdviženou chodou dál. Furt jen..strop...lampa..strop..lampa..strop..dvířka od půdy..lampa..Cože? Dvířka od půdy? No vida, tak jsem je přece našel, jsem to ale šikulka! Natáhl jsem ruku k poutku na dvířkách, a zatáhl jsem. Nic. Sakra! Znovu jsem škubl, ale dvířka si jenom provokativně zavrzla(nee tak, jako zvuk xD).. Sakra to by něslo! Přece mě nepokoří ňáký blbý dvířka! Chytl jsem poutko co nejpevněji to šlo, a vytáhl jsem se do vzduchu. Chvíli jsem tam jen tak vysel, ale najednou něco klaplo, a dvířka se otevřela-žebřík mě bolestivě přitlačil na zem, přičemž jeho konce skončily jen pár centimetru od mého krku. Naprázdno jsem polkl, a opatrně se postavil. Byl jsem z toho ještě trochu v šoku, že jsem tak těsně unikl žebříkový smrti, ale i tak se mi povedlo vylézt až na půdu. Rozhlédl jsem se ve tmě.. No super, všude samý krámy, kde tu mám asi tak najít kufry?? Můj zrak upoutal povědomý pás ležící na zemi.. No jistě! To je od Frankva kufru! Silně jsem za něj škubl. Ozvalo se nějaké zachrastění, a v tu chvíli se na mě zřítila celá to obrovská hromada všeho možného. Přidušeně jsem vykřikl, a snažil se vyprostit svou nohu z těch zasranejch drátu v nějakým kole. Po půl hodině jsem konečne celej zaprášenej stál pevně na nohou, a v náručí jsem kŘečovitě svíral kufr. Položil jsem jej na okraj dvířek, a pomalu jsem se sunul dolů-v tom-ucítil jsem divnej tlak na noze, a v tu ránu jsem ležel zády na zemi. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že mi krvácí noha, a k tomu mě-kupodivu-děsně bolí. Do prdeléé, to jsem šel jen pro kufr!! Na chodbě se oběvil Frank. "Ježiši Gee, co se ti stalo??" Přiběhl, a mě se z očí začaly spouštět pramínky slz. "T-ten Žebřík se..se mě snaží zabít...!" Vyžbletl jsem mezi vzlyky. Nechtěl jsm před Feem vypadat jako malá holka, ale ta noha fakt děsně bolela. "Gee, pššš, počkej, zavezu tě do nemocnice, asi to máš zlomený..ale neboj, to bude dobrý." Usmál se na mě 'povzbudivě', ale v očích měl napsáno 'A kurva..' Rozbrečel jsem se ještě víc.

V nemocnici(fuj nemocnice):

Frank mě pevně objímal kolem ramen. Už jsem se cítil o hodně klidnější, ale to, že se nacházím v nemocnici, a ještě ke všemu mám nohu v sádře.. to se mi už tak nelíbilo. "Půjdeme už domů?" Podíval jsem se sklesle na Franka. Poslední společný den před jeho odjezdem do Austrálie, a já to takhle poseru..ten ŽEBŘÍK to takhle posere.. "Gee, víš... já.. už budu muset jet na letiště.." Píchlo mě u srdce, a do očí se mi opět začaly drát slzy. To mě tady jen tak nechá? Řekne mi ahoj a zmizí? Copak..copak mě nemiluje nebo co?? "Jo..chápu.. V pohodě.." Podíval jsem se na druhou stranu, a zahleděl se na cedulku s nápisem Traumatologie.. Ne že by byla tak zajímavá, ale nechtěl jsem se dívat na Franka..do tečh jeho očí.. "Gee.." Položil mi ruku na rameno, ale já ucukl. "Ne, Franku. Měl bys už jít, uletí ti letadlo." "Lásko... nechtěl bys se mnou jet aspoň na letiště?" Byl jsem sice ještě furt uraženej, ale nechtěl jsem tay zůstat sám. Vzal jsem do ruky berle, a pomalým kulháním jsem vyrazil ven. Frank se mě snežil podebírat, ale neměl jsem na něj teď náladu. Konečně jsme se dostali do taxíku, který nás měl dovézt na letiště. Když jsem se uvelebil, ucítil jsem něco na své noze. Frankie mi pomalu přejížděl prsty po stehně a omluvně se na mě díval. Byl tak kouzelnej..ale.."Máš všecko?" Vyštěkl jsem na něj docela hnusně. Rychle stáhl svou ruku z mé nohy, a jenom slabě přikývl. Celou cestu jsme se dívali z okýnka, a neprohodili jsme mezi sebou ani slovo. Byl jsem jak malé děcko! Jak kluk kterému chcou rodiče zabavit počítač! Konečně jsme vylezli, už mi tam bylo docela dusno.. Na letišti jsem se usadil na jednu z těch malých tvrdých sedaček. Cítil jsem, jak si Frank sedl vedle mě, ale nepodíval jsem se na něj. Ach, tak rád bych ho začal líbat, tak rád bych rukama propátral celé jeho tělo.. Tak proč to vlastně neudělám?? "Gee, už..uź budu muset jít.." Vzdychl smutně Frank. Podíval jsem se na něj. Po tváři se mu kutálela slza. "Bude se mi stýskat, Frankie.." Zakňoural jsem a taky jsem se neubránil tý hnusný slze. Frankie se zvedl. "Sbohem, Gee.. Však, však ti ještě přece zavolám, ne?" Poněkud smutně se zasmál. "Jo, zavolej.." Obejmul jsem ho. "Miluju tě, Frankie.." "Já tebe taky, Gee.." Dal jsem mu pusu na tvář. "Opatruj se." "Ty víc." Pousmál se a mrknul po mé noze. "Sbohem." "Sbohem.." Rozloučili jsme se, jako kdyby jsme se viděli naposledy.. Ach, kdybych věděl co se stane, nikdy-NIKDY bych mu nedal jenom jednu pusu..