28.Leden 2008
The Ghost Of You 2

Frankíš

Co jsem to udělal?? Bože dyť já po něm normálně vyjel!! To je konec.. Vyhodí mě z kapely.. Budou po mě řvát do přiteplenců.. Ztratím nejen kapelu, ale taky nejlepší přátele.. A Gerarda.. Proč já jen nedržel jazyk za zuby?? Moch jsem tady zůstat, a aspoň po Geem nenápadně pokukovat, když byl ve sprše! Ale teď..pěkně jsem to posral.. Chodil jsem jak tělo bez duše(taky že jo..) po městě, a trápil jsem se vzpomínkami na to, jaké to bylo být členem My Chemical Romance.. Sem tam jsem zapadl do nějakého butiku a jen tak prošmejdil zboží. Večer máme koncert. Mám tam vůbec přijít??

Minuta padesátosm sekund před začátkem vystoupení

"Kaj se ten Frank loudá?? Dyť už tu měl dávno být! Co budem dělat??!" Začal panikařit Mikey. Ray ho pozoroval a začal popotahovat. "Fňuk, já to sám neodehraju, na dvě kytary najednou neumím, fňuk.." "Hele! Už de!" Zařval Bob. A fakt. Frankie si to nepřítomně mířil přímo k nim. "Tak dělej, chlape, nemáme na to celej den!" Popohnal ho Bobša. Gerard se na něj ani nepodíval. Vypadal dost..naštvaně. "Tak dem." Procedil mezi zuby, a už si to štrádovali za ohromného potlesku na pódium.

Frankok

Že já sem vůbec chodil! Gee vypadal že mě zabije.. Snad ještě o mé 'úchylce' neřekl ostatním.. Snažil jsem se soustředit na hraní, jenže ten-s prominutím-debil Gerard mi furt vrtěl zadkem málem před nosem! No dobře, byl ode mě slušných pár metrů, ale neměl mít prostě tak kurevsky krásnou prdel!! Ach jo.. Kdybych tak věděl, co se mu honí hlavou.. Jestli je na mě naštvanej.. Kdybych se ho mohl aspoň dotknout.. V tom se v mé hlavě vyrojila spásná myšlenka! "Gerarde, skoč!" Chytnul jsem ho za ruku, a strhnul ho sebou na poblázněný dav. Vyšlo to-dotknul jsem se ho! Sice jen na kratičký okamžik, ale dotknul!! Když jsme se dostali zpátky na pódium, o něco veselejší jsem zase začal mlátit do strun. Okolní tóny mě dokonale pohltily.. Najednou jsem ucítil něco na svém zadku.. Zmateně jsem se otočil, a za mnou stál-Gerard!! A nejen že za mnou stál, dokonce mě chytil za zadek! Nejsem zrovna psycholog nebo tak, ale myslím že lidi co se nenáviděj si asi moc na zadek nesahaj.. Nevěděl jsem jestli se rovnou nemám počůrat štěstím..Ale radši jsem se udržel. Potom popošel zase dopředu a tak krásně úchylně se usmíval. Bože, co ještě vymyslí? Za chvíli byl zase u mě olizoval mi krk..bože!! Začal jsem štěstím metat salta. Ale protože to není moc můj obor, začal jsem se radši zase válet po zemi.. Odsuď aspoň nemám kam spadnout.. Bylo mi jedno že zhazuju Bobíkovy bubny.. Absolutně jsem nevnímal Raye, který si doteď nedokázal ze svého afra sundat kousky sýra.. Co mi bylo po Mikeym.. Pro mě tu byl teď jenom Gee.. Ale.. Myslel to vůbec vážně??


Kategorie: Frerard Stories | vložil: BaseballRacquet ¤