Gerarďošík:

Tak nějak jsem toho Raye vyhnat musel, ne? A to aby šel pohřbít ty zasraný lupínky mi přišlo jako docela dobrej nápad. Ani jsem nečekal, že to vezme tak vážně.. Myslím, že právě rozesílá pozvánky.. Auuu, musím si konečně vzít něco na tu hlavu! Popadl jsem krabičku paralenu, a narval si ji do pusy. Jo, i s tou krabičkou, měl sem hlad. Z Frankieho pokoje ke mě doléhala hudba Misfits.. Vždycky když skončila písnička, trhalo mi srdce Frankieho vzlykání. Ach, nechtěl jsem mu tak ublížit! Ale jinak to prostě nešlo.. Vydal jsem se na pouť do mýho pokoje. Neměl bych za Frankiem zajít? Jenom..jenom ho nějak utěšit.. Zastavil jsem se u Frankových dveří. Chvíli jsem hledal odvahu. Ta mrcha ale někam zalezla, a tak jsem pokračoval po původní dráze do mý postýlky. Bože, Gerarde, to seš takovej vůl?? Ne, vůl ne, spíš je to schyzofrenik, hehe. Auu, držte už huby, všici tři! chytil jsem se za hlavu. Už nikdy nebudu chlastat, nikdy! Odkradl jsem se zpět k Feeho dveřím. Ani jsem neklepal a vpadl dovnitř. To co jsem tam viděl, bylo minimálně k breku. Zatažené žaluzie, všude flašky od coly(no musím jim udělat reklamu, ne:D?), na rozházené posteli se schoulený v klubíčku třásl Frank. "Co tu chceš!" Vyjel na mě. "Franku, já..." Co mu mám asi tak říct? Jsem debil ale vlastně mi to ani není líto, protože tě nemiluju, a jestli si myslíš že jsi jen taková ta kurva na jednu noc tak máš asi pravdu-čau..? Ne, zas takovej imbecil nejsem. Do očí se mi zas draly slzy. byl to hroznej pohled, i pro kreténa jako jsem já. Normálně jsem odešel. Jsem srab. Zalezl jsem do postele s jediným úmyslem-nikdy nevylézt! "Co se děje, brácha?" Neee, ještě ten mi tady chyběl.. Proč mám z toho všeho takovej divněj pocit? Jakoby to byl jen sen.. "Nic, co by se dělo.." "Hm, nevím. Jak jsi na tom s Frankiem?" "Ummm.. Rozešli jsme se.." Na Mikeyho tváři tahle věta vykouzlila podivnej úsměv. No zas tak veselý to není, ne? "A.. Jak to vzal?" "Celkem v pohodě-sedí v pokoji a bulí.." Mikey se zamyslel. "To není dobrý. Nechtěl bys za ním zajít? Moch by si něco udělat.." Po tom co řekl se mi zatemělo před očima. Ale i ta tma byla lepší než to, co jsem si představil po tom-Frankie...všude kolem rozházený prášky...Je mrtvolně bledej..nedýchá..a můžu za to já. A potom hned-Frank s žiletkou v ruce, v kaluži krve.. Celej spocenej sem se vyřítil z pokoje. Ani jsem se neobtěžoval klepáním. Rozhlédnul jsem se po Frankově pokoji. Všechno bylo jako předtím..až na to, že tady nebyl Frankie. Kde je? Proboha, snad si něco neudělal?? V tom jsem ho uviděl-seděl v otevřeném okně, nohy svěšené dolů do prázdnoty, a sledoval ulici pod sebou..