Cukrouškovo ráno:

Och, něco tak úžasného jsem ještě nezažil.. bylo to tak divoké, tak originální, tak..frerardovské...Rozlepil jsem oči. Gee ležel vedle mě, pravidelně oddychoval, a usmíval se jak sluníčko z Teletubies. Pohladil jsem ho po těch jeho rozkošných černých vláscích. Trošku se zachvěl a zamumlal: "Mikey né, dneska je sobota.." Zahihňal jsem se. Pomalu otevřel oči, a rozespale se na mé usmál. "To-to už je ráno?" Zazíval. "Jo, právě totiž vyšlo sluníčko." Usmál jsem se a lehce ho políbil na spánek. Gee si promnul oči jako malej kluk když de ráno do školky. "Musíme vstávat?" "Ne, nemusíme." Gerard se převalil na záda, a zadíval se do stropu. Chvíli tam jen tak čuměl a pak si pro sebe něco zamumlal. Ježiši proč se dívá na strop a ne na mě?!! Pch, musím se podívat, v čem je ten kus zdi lepší než já.. Podíval jsem se taky na strop. No téééda, heh.. Včera jsme fakt museli řádit.. Ten ale vypadá...(každý si somyslete proč a jak, já nemám odvahu to říct nahlas xD..) "Myslím, že bychom to měli vymalovat." Konstantoval Gee. "Který odstín černé máš na mysli?"Zeptal jsem se za začal mu laškovně olizovat úšní lalůček. "Ten nejčernější." Hleděl dál do stropu. "Jak moc černé?" Zašeptal jsem mezi pusinkami kterými jsem pomalu zasipával jeho tvář. "Tak moc, jako tě miluju." Konečně se na mě podíval pohledem: 'teď tě začnu líbat' xD.. "Ach tak, to ale bude moc světlé, nemysíš?" Začal jsem provokovat. To jsem ale neměl dělat. Gee se jediným pohybem vyhoupl na mě, a chytil mi ruce nad hlavou. "He, co uděláš teď ty skrčku??" "Pch, mě jen tak nedostaneš, aifelovko!" "Aby ses nedivil, co když mi ujede noha a zašlápnu tě?" "A co když ujede noha mě, a.." Nadzvednul jsem jednu nohu, a kolenem pomalu přejel po Geeho pětkách.. Přivřel oči a slastně vzdychl. Jeho stisk na chvíli povolil, takže teď jsem byl nahoře já. "Malej, ale šikovnej.." Zasmál se Gee. "No, ty zřejmě víš o čem mluvíš, že?" Sjel jsem provokativně očima k jeho rozkroku. "Hele! Mám větší kládu než ty, tak si moc nevyskakuj!" "Važně? A to ti mám jako věřit? Hm, já se raději přesvědčím sám.." Přesunul jsem se k jeho trenkám. "No, zvenku to nevypadá nic moc.." Zvedl jsem zrak k Geemu a prostě jsem se musel začít smát. Jeho pohled stál za to. Vypadal jako takovej ten malej nadrženej pejsek co se vám furt snaží oplodnit nohu, ale jakmile nedosáhne k vašemu kotníku, štěká jak šílená doga. "No, asi se budu muset podívat i dovnitř.." Pokrčil jsem rameny, a začal ho zbavovat tý látkový zbitečnosti. "No, nejsi na tom zase tak zle.." Naklonil jsem se blíž a začal si pusinkami označovat své terirorium. "Och Frankie...proč mi to děláš..." Zaskučel Gee. Jsem na něho fakt zlej.. Ale nepovolím, teďka nic nebude, ještě jsem neměl ani ranní kafe. Vzruším Geeho co nejvíce to půjde, a pak mu doporučím studenou sprchu..hehe... Dřív než jsem ale stihl svůj strašlivý plán uskutečnit, zase se ozvala ta hnusná melodie 'Never coming home, never coming home..' Uaaa, to písničku miluju-šak je naše, že-ale proč se ozve vždycky v nejlepším? Rychle jsem sebral to co ještě včera bylo plně funkčním mobilem, a začal jsem to skládat dohromady. Konečně se ozval něčí hlas. Jenomže přes poměrně dost hlasitě protestujícího Geeho jsem nerozuměl anislovo. "Co? Ano? Kdo je tam? Gee, zmlkni na chvíli! Haló???" "Ahoj Frankie, to jsem já-tvoje matka-jestli si na mě ješté pamatuješ.." "Ummm..počkat..nebudete vy ta kráska co mě porodila?" "Ano, to jsem přesně já. Co se tam proboha děje???" "Eh-ále, mám puštěnou televizi.." "Frankie, kolikrát jsem ti říkala, že se nemáš dívat na tak sprostý pořady! Dyť ten v tý telce mluví sprostě jak bezďák!!!" Gee zmlkl. "Už jsem to vypnul. Proč mi vůbec voláš?" "Koupili jsme si s tatínkem takový menší ranč. Má kolem padesáti pokojů, prostě taková menší chatka. Potřebovali by jsme pomoct." "Aha, a kde to vůbec je?" "V.. Austrálii." "Cože?? A-ale to je moc daleko! Mám tady kapelu, a..a.." "Netrpělivýho kluka na posteli!!!" Zařval Gee a sám se svýmu vtipu pobaveně zahihňal. "Ty tam někoho máš?" "Ale ne.. Mami, to vážně nejde.. Austrálie je daleko.." "Bylo by to jen na měsíc, zlatíčko.. A tatínek by byl vážně rád." Na chvíli jsem se zamyslel.. Geeho sebou vzít nemůžu, a stýskalo by se mi po něm.. Ale na druhou stranu-je to moje rodina...! Měsíc nějak vydržíme..."Dobře mami, tak já pojedu.." Hlesl jsem smutně do mobilu. Gee se konečně uráčil zvednout, obejmul mě kolem pasu a políbil na krk. Usmál jsem se. Vážně to nějak vydržíme. Však co hrozného se může stát?