SLZY
... jsou podstatou věcí našeho života...
...jsou náznaky smutku, ale i štěstí...
... jsou útěk od toho zlého, co je všude kolem nás...
...jsou city, na které už nechceme vzpomínat...
... jsou touha, co drží nás nad vodou...
... jsou opravdová láska, která je krásná...
"Některé duše jsou spojeny tajemnou duchovní spřízněností, protože už předtím existovali spolu. Poznají se podle vůně, jako se mezi sebou poznávají koně." Abú Sa´íd ibn Abí-l´Chajr.
Spřízněná duše je člověk, který slyší tvůj šepot ve větru dokonce předtím, než je vysloven, protože slyší tvá slova svým srdcem. Někoho milovat znamená především přijmout ho takového, jaký je.Milovat znamená také chtít být pro druhého a chtít pro něj dobro.
Romantická zamilovanost je jen částí spektra lásky...
Nekráčej přede mnou,
možná za tebou nepůjdu.
Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést.
Kráčej vedle mě a buď moje přítelkyně....
Nejhorší den mého života, ten den, kdy jsem se zamiloval. Ona řekla: "Ne, já Tě nemiluji, nechci s tebou být!" Já teď chci kvůli tomu zemřít, už nechci nikdy žít!!
Na hrob jsem začal nosit kytice růži, neboť jsem věděl, že je miluje. Každý den jsem zapálil dvě svíce, neboť věděla, že nechtěla bych jich více. Jednou u hrobu klekl a řekl: "Proč jsem Tě odmítl? Proč jsem byl bláhový?" Padla slza na hrob a on praví: "Lásko, já Tě miluji!!"
nevím, proč mám neustále špatnou náladu, chtěla bych teď všechno hodit za hlavu... Zapomenout na tebe, dívat se jen na nebe...
Je mi smutno...
Můžu si jen snít, realita je však jiná... Já chci jenom s tebou být, hlava mi padá do klína...
Je mi smutno...
Slzy stékají mi po tváři, ty však nevíš, jak mi je... Hlavu zabořepou v polštáři, je ještě nějaká naděje? ne, není... bohužel...
Je mi smutno...
Ty však nevíš, jak mi je, však každý si to někdy zažije. Proč miluji zrovna tebe? Vím jen jedno... Ty jsi pro mě sen i nebe, Miluji Tě nadevšechno.
Den co den přemýšlím, proč nejme spolu, kdo udělal tu velkou chybu? Znám odpověď, já jsem to byla, jediná, co naše plány překazila. Ptám se stále, Proč? Proč se to muselo stát? To už mě nemáš ani trochu rád? Vím, teď jiné říkáš krásná slova, myslíš, že zkusíme to ještě někdy znova? Asi ne, co? Chci, aby si věděl, že to s tebou bylo krásný, já tě milovala a za tu velkou bylbost už zaplatila. Miluji tě pořád, copak to nevidíš? Copak už o to ani trochu nestojíš?
Tyto úryvky jsou z knihy Anselma Grüna "Bydlet v domě lásky".
Tím více je mi vše blízké v porovnání s charakterem člověka, o němž zde píši. Tím více, pokud on se považuje za křesťana. Ale v jeho chování toto právě nenalezneme, a to má prosím takovou křesťanskou průpravu.
Nerozumím tomu a je mi z toho smutno, že jsem do těch jeho spárů zaslepeně vlítl a zranil se:o(. Jeho láska totiž není čistá, je to jen honba za něčím, co by mu tu lásku dalo, jelikož ji sám není schopen žít. To si možná neuvědomuje. Anebo naopak možná ano, a proto vyhledává nové krásky, opájí se svým egem i chorobným zájmem o módu, který hraničí ne-li s nějakou obsesí, aby tu pravou lásku snad našel nebo spíš upokojil tu prázdnotu v srdci?
Zde jsou tedy úryvky, které mi jsou svým obsahem velmi blízké (Asi jsem beznadějný romantik
.):
LIDÉ A SEXUALITA
Lidé očekávají od sexuality naplnění své lásky, ale dost často prožívají prázdnotu. A přesto nepřestanou kolem sexuality kroužit! Přes všechna zklamání v nich i dále trvá neukojitelná touha po lásce. Bylo by dobré, kdybychom takové jedince přestali odsuzovat, vzali jejich touhu po lásce vážně a vedli ji dále: Chápu tvou touhu po lásce, ale nemusíš si ji ze sebe vynucovat sebeukájením, nemusíš dobývat žádnou ženu, aby sis dokázal, že jsi hoden lásky. Už ji máš. Jsi bezvýhradně milován. Vpusť Boží lásku do svého těla. Pociťuj ji ve své kůži. Těš se ze svého těla, ze své krásy, ze své touhy po lásce, ze své schopnosti milovat. Teprve ta z tebe dělá člověka.
http://www.vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=395&sel_kniha=78
ZAMILOVANOST
Zralí lidé vědí, že stav zamilovanosti netrvá příliš dlouho. Touží po tom, aby mohli někoho jiného milovat navždy. V touze po trvalé lásce je ukryta také touha po spolehlivosti a věrnosti, po bezpečí a perspektivní budoucnosti. Láska, která v člověku uzraje po stadiu zamilovanosti, mu umožní přijmout druhého se vším, co se v něm rozvine. Partner stojí při svém partnerovi. Přijímá ho právě takového, jaký je.
Jsou mu vzdáleny projekce, které hrají při zamilovanosti tak velikou roli. Nevrací partnera do stavu na začátku lásky, nýbrž ho provází veškerými proměnami, celým jeho vývojem. Pevně se ho drží, i když je nemocný a slabý, nevzhledný a starý. Taková láska člověka ozdraví, takže se cítí téměř jako znovuzrozený.
