Jak vidím lásku nejen já
Brouzdal jsem po netu, až jsem - já nevěřící - narazil na některé pro mne právě paradoxně zajímavé články o lásce a uzdravení na křesťanském webu, jejichž některé úryvky přesně vystihují to, jak lásku vnímám i já.
Tyto úryvky jsou z knihy Anselma Grüna "Bydlet v domě lásky".
Tím více je mi vše blízké v porovnání s charakterem člověka, o němž zde píši. Tím více, pokud on se považuje za křesťana. Ale v jeho chování toto právě nenalezneme, a to má prosím takovou křesťanskou průpravu.
Nerozumím tomu a je mi z toho smutno, že jsem do těch jeho spárů zaslepeně vlítl a zranil se:o(. Jeho láska totiž není čistá, je to jen honba za něčím, co by mu tu lásku dalo, jelikož ji sám není schopen žít. To si možná neuvědomuje. Anebo naopak možná ano, a proto vyhledává nové krásky, opájí se svým egem i chorobným zájmem o módu, který hraničí ne-li s nějakou obsesí, aby tu pravou lásku snad našel nebo spíš upokojil tu prázdnotu v srdci?
Zde jsou tedy úryvky, které mi jsou svým obsahem velmi blízké (Asi jsem beznadějný romantik
.):
LIDÉ A SEXUALITA
Lidé očekávají od sexuality naplnění své lásky, ale dost často prožívají prázdnotu. A přesto nepřestanou kolem sexuality kroužit! Přes všechna zklamání v nich i dále trvá neukojitelná touha po lásce. Bylo by dobré, kdybychom takové jedince přestali odsuzovat, vzali jejich touhu po lásce vážně a vedli ji dále: Chápu tvou touhu po lásce, ale nemusíš si ji ze sebe vynucovat sebeukájením, nemusíš dobývat žádnou ženu, aby sis dokázal, že jsi hoden lásky. Už ji máš. Jsi bezvýhradně milován. Vpusť Boží lásku do svého těla. Pociťuj ji ve své kůži. Těš se ze svého těla, ze své krásy, ze své touhy po lásce, ze své schopnosti milovat. Teprve ta z tebe dělá člověka.
http://www.vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=395&sel_kniha=78
ZAMILOVANOST
Zralí lidé vědí, že stav zamilovanosti netrvá příliš dlouho. Touží po tom, aby mohli někoho jiného milovat navždy. V touze po trvalé lásce je ukryta také touha po spolehlivosti a věrnosti, po bezpečí a perspektivní budoucnosti. Láska, která v člověku uzraje po stadiu zamilovanosti, mu umožní přijmout druhého se vším, co se v něm rozvine. Partner stojí při svém partnerovi. Přijímá ho právě takového, jaký je.
Jsou mu vzdáleny projekce, které hrají při zamilovanosti tak velikou roli. Nevrací partnera do stavu na začátku lásky, nýbrž ho provází veškerými proměnami, celým jeho vývojem. Pevně se ho drží, i když je nemocný a slabý, nevzhledný a starý. Taková láska člověka ozdraví, takže se cítí téměř jako znovuzrozený.
