Úplněk v její tváři
autor: Bata-91 | 06.Listopad 2009
Úplněk vykreslil na její tváři zvlášní rysy... Už pětkrát obešla dům, už pětkrát objela místo kde žije, už tisíckrát šeptala slova co nikdy nevysloví nahlas. Černý kabát zahalil její bílou tvář... Je ji zima, má hlad ale přesto tu stojí... Čeká na světlo v jejím okně, na její siluletu v záři lampy. Na kroky co ji pak budou znít celý večer hlavou. Nemůže spát, nemůže jíst... stále se vrací v myšlenkách. Posedlost!
A vrací se v čase, staré domy toho města... noční chodníky, osamělí chodci... Děsná žízeň po životě, děsná žízeň po lásce! Běžet! Běžet! Utíkat! Snad ji potkám... snad! Musím ji potkat... Blikající lampy a tlukot srdce... Přes náměstí stále za ním! Dlažební kostky pod nohama, tvář zahalená v kabátu, černé vlasy vlající větrem a tichem toho městečka... Ještě krok přes křižovatku... Strašlivý a smutný dům porostlý plevelem. Krysí oči pána co zbírá odpadky, jeho pes... vyjící z díry ve skle...Míjení soch a starých domů... Běžet, za ní! To je posedlost! To je život! A pak, konečně - stanout pod jeji ma okny... pětkrát obejít ten ohromný dům, pětkrát obejít to místo... Tisíckrát šeptat do tmy ta slova... co nikdy nevyřkne nahlas. Slova nikdy nevyslyšena. Vidět její oči, slyšet její hlas... dotknout se dlaní... přivonět k té duši!
Úplněk vykreslil na její tváři zvláštní rysy... Vrátit tak čas! Černý kabát zahalil bledou tvář... Je mu zima, má hlad, ale přesto tu stojí...
A vrací se v čase, staré domy toho města... noční chodníky, osamělí chodci... Děsná žízeň po životě, děsná žízeň po lásce! Běžet! Běžet! Utíkat! Snad ji potkám... snad! Musím ji potkat... Blikající lampy a tlukot srdce... Přes náměstí stále za ním! Dlažební kostky pod nohama, tvář zahalená v kabátu, černé vlasy vlající větrem a tichem toho městečka... Ještě krok přes křižovatku... Strašlivý a smutný dům porostlý plevelem. Krysí oči pána co zbírá odpadky, jeho pes... vyjící z díry ve skle...Míjení soch a starých domů... Běžet, za ní! To je posedlost! To je život! A pak, konečně - stanout pod jeji ma okny... pětkrát obejít ten ohromný dům, pětkrát obejít to místo... Tisíckrát šeptat do tmy ta slova... co nikdy nevyřkne nahlas. Slova nikdy nevyslyšena. Vidět její oči, slyšet její hlas... dotknout se dlaní... přivonět k té duši!
Úplněk vykreslil na její tváři zvláštní rysy... Vrátit tak čas! Černý kabát zahalil bledou tvář... Je mu zima, má hlad, ale přesto tu stojí...
