* * *
Holandský šachový velmistr Sosonko, původem Rus, jel jednou vlakem s maminkou jiného ruského velmistra, který i se ženou rovněž přesídlil do Amsterdamu - a maminka (velmi kultivovaná a vzdělaná dáma) si, jak už to maminky dělávají, stěžovala na snachu, na syna, na Holandsko, na všechno. Nakonec se, už trochu znavená, zeptala: "Je pravda, že Timmanova žena je černoška?"
Timman je ikona holandského šachu, hned po bývalém mistru světa Euwem. - "Ano," odpověděl Sosonko.
"Propána, jak je tohle možné?"
A Sosonko se, zřejmě pod vlivem právě přestálého utrpení, okamžitě chopil příležitosti: "Vidíte. Snaše nemůžete přijít na jméno, a co kdyby si váš syn taky přivedl domů černošku?"
"Infarkt," pravila maminka. "Trefil by mě infarkt."
To byla odpověď uspokojivá, jenže Sosonko mířil výš.
"Hm. A kdyby měl přítele?"
"On přece má přátele," nechápala máti.
"Ne, vy mi nerozumíte. Kdyby si nepřivedl domů ženu, ale přítele?"
Maminka jen otvírala a zavírala pusu, neschopna slova. Sosonko si pro další kolo připravil "černého přítele", ale tak silné karty nebylo nakonec zapotřebí.
"Smrt," řekla maminka prostě. "Smrt."
"Jak - smrt?" nechápal teď Sosonko.
"Jednoduše: nepřežili bychom takovou ostudu. Skočili bychom s tátou pod vlak..."

* * *
Co bych udělal já, kdyby si náš Ondráš přivedl domů přítele? - Asi bych hlavně myslel na to, že cesta ke vnoučatům se dost zkomplikovala. Ale jinak se snad moje pojetí víc blíží holandskému: hlavně když jsou oba šťastní... a teď druhou příhodu: argentinský šachový velmistr Quinteros si někdy v sedmdesátých letech minulého století bral Filipínku, a po velkých oslavách v Argentině se svatba měla konat i na Filipínách. Přelet z Argentiny byl vyčerpávající a Quinteros se rozhodl strávit s rodiči, kteří s ním letěli na oslavu, nějaký den v Amsterdamu. Rodiče byli už v letech, mluvili jen španělsky a nikdy v životě neletěli letadlem. V Amsterdamu absolvovali veškerý vzdělávací program: kanály, Rijksmuseum, a večer se spolu se synem vypravili, jak to jen slušně říct...
Zastavili se hned u prvního kina a okukovali. Quinteros rodičům navrhl, aby zašli dovnitř; takovéto programy jazykové bariéry neznají. Dovnitř s nimi nešel, aby je svou přítomností neuváděl do rozpaků - a když vyšli ven, první, co matka udělala, bylo, že objala otce.
"Je ti jasné," pravila, "je ti teď jasné, ty starý blázne, o co všechno jsme v životě přišli?"