Život se skládá ze dnů a nocí. Já právě teď mám vlastně den i když spoustu z vás má noc. Doufám že jednou zase příjde chvíle kdy i já budu mít den ve dne a noc v noci ... abych se mohla s "normálními" lidmi taky někdy potkat ...

Co ale s tím nebem a peklem? Asi stejně jako se dnem a nocí. Chvíli nebe, chvíli peklo. Naštěstí se zatím střídá tak nějak periodicky. Prožila jsem nebesky nádherné krásné měsíce, a pak peklo které to nebe málem celé zastínilo i když trvalo asi tak 10x kratší dobu než to nebe. Ale i když jsem ještě stále jednou nohou v pekle, zdá se mi že už zase pomalu stoupám nahoru. Ne že by bylo opět nebe ale minimálně žít mezi nebem a peklem se pokusím  ...

Já to zkouším, a nevzdávám se.
A vy co si myslíte že taky jste právě v pekle ať duševním, tělesném nebo snad v tom skutečném ... nevzdávejte myšlenku na nebe. I když čím více se člověk usadí v nebi, tím horší pád je potom dolů ...

A jen tak mezi námi, jsem ateista ale nikomu to prosím neříkejte ...
byla bych ráda kdyby to zůstalo v  i  tajemstvím.