Dnes nemám co říct. Je to divný, hlavou se mi honí myšlenky jako by běžely o závod. O závod života.

Jenže čího života? Mého? Nebo snad života myšlenky? Hmm, jak dlouhý má myšlenka život ... Některá krátký snad kratší než vteřina, a jiná dlouhý a namáhavý jako ten nejtěžší kámen který naZemi existuje už miliony let. Snad se nějak mezi sebou poperou ty moje myšlenky a dají mi samy vědět která vyhrála a kterou mám brát na vědomí. Tedy samozřejmě až ve chvíli kdy se mé svědomí dostane z bezvědomí.

Ale bude to vůbec někdy?

No a pak že nemám co říct ...