Pardubice
13.8. se konal úžasný výlet do Pardubic. Naše sestava se skládala z TÉ Míši, z TOHO Míši, z Pavlíka a mé maličkosti. A musím říct, že jsme si to nádherně užili.
Sranda začala hned cestou tam, kdy se kluci rozhodli dát do přehrávače "božského Michaela", takže o kulturní zážitek jsme měli všichni postaráno. Počasí nám přálo, ale nutno uznat, že v třicetistupňovém vedru není půlhodinová cesta v autě bez klimatizace nic moc.
Takže jsme byli rádi, když Michal zaparkoval svou káru před čajovnou Chelsea a my jsme mohli na čestvý vzduch. Na místě jsme ale zjistily, že čajovna o prázdninách otvírá až v šest odpoledne, takže jsme měli zhruba čtyři hodiny na průzkum města. Vydali jsme se pěšky do proslulého pardubického nákupního střediska Grand. Tam jsme zjistili, co všchno bychom si mohli koupit. kdybychom na to měli.
Z Grandu jsme došli až ke stánku se zmrzlinou, kde jsme si dali pauzu a kde měla Míša menší incident s ptáčkem
. Naštěstí jsme poskvrněné Míšino triko zachránili a mohli pokračovat v našem putování. Prohlédli jsme si pár výloh, obešli několik obchodů a zakotvili v jedné úžasné kavárně.S Míšou jsme mlsaly ledovou kávu, Pája si dal svou oblíbenou kolu a Michal po zjištění, že nemají jeho oblíbené pivo skončil u minerálky. Cestou zpátky k čajovně jsme si jesště vyběhli na vyhlídku nad Zelenou bránou, kde jsme všichni střídavě zapózovali před foťákem.
Cestou dolů začalo Pavla bolet u srdce, takže o zábavu bylo postaráno. Pak se ale Pavlik proběhl v parku po místní fontáně, přičemž stačil vyděsit jakousi černošskou holčičku a hned mu bylo líp. 
Společně jsme si pak ještě zaházeli s "frizbíčkem"(které kluci mimochodem asi po půl hodině rozbili) a pak se vydali do čajovny. Zde jsme prožili asi dvě hodinky, během kterých jsme si zahráli mikádo a obdobu televizní soutěže Hádej, kdo jsem. Pak už nás čekala cesta domů. Do hradce jsme dorazili kolem deváté hodiny plni zážitku a s úsměvem na rtech
