A po večerech. Jelikož, drahej Lukášek je úplně odvařenej z aplikace pro iPhone pro GC, pořád čuchá kešky. A tak vyčuchal i kešku v protihlukový bariéře nad jednou residencí a řekli jsme si, že jí odlovíme.

Zrovna ten den byla obnovena. Prohlídli jsme všechno kam jsme viděli, prohravali každou díru a podle hintu měla být 1,5m nad zemí, takže v úrovni mých očí. Mokli jsme, vztekali jsme se, svítili jsme si a prd z toho. A vytáčela mě navigace. Podruhý jsme odcházeli s nepořízenou. Tentokrát, ale keška tam měla být. Druhý den jsem se vztekem pročítala úspěšné logy.

To jsme si takhle vyrazili do jednoho blízkého parku. Ve všední den, takže až večer. Já se opět chopila GPSky, která mě upřímně nenávidí. Jdu si... 20m, 15m, 10m, 5m, 2m, 30m-COŽE? Takže jsem zase lítala sem tam, lovila a ztrácela signál, mučily mě šílený vzdálenosti, takže kešku našel Lukáš, zavolal si mě a nechal mě jí vyhledat. Byla na stromě zaháknutá v prasklině kůry a jedna strana byla polepená kůrou, aby byla maskovaná. Docela pěkný, ale dost nápadný. I když, možná jen pro někoho kdo se pořádně dívá a to lidi naštěstí moc ne.  Na další jsme vyrazili ke  kojeňáku. To bylo docela rychlý. Navigce mi sice ukázala k plotu a kešku jsem našli v lesíku na druhý straně. Koukla jsem na dno díry nebo spíš kotliny ve stromu a uviděla známý černý igelit. "Miláčku, pojď jí vytáhnout, mě se tam nechce šahat!" Lukáš přišel, obešel strom, odklopil kus dřeva a kešku vytáhl. 

A vyrazili jsme k domovu:-)