No hrůza, tak tu brouzdám blogem.cz křížem krážem a snažím se najít něco čtivýho a zajímavýho. A kromě všemožnejch blogů coby pomníků idolů, narážím na návody jak být to či ono. V první řadě jak být barbie.

Barbie musí a nesmí a tohle a támhle. Nejvíc mě zaujalo jak tam slečna psala něco takovýhleho: "pokoj musíš mít takovej a musíš mít plakát nějaký hvězdy a nosit musíš tohle a k líčení potřebuješ tohle a když to nemáš, seber úspory a kup si to!" Bezva, starosti téhle slečny bych vážně chtěla mít. Schválně jsem si vyhledala další. Příspěvky byly stejně, no upřímně, stádovité. My jsme bárbí kdo je víc, heh. 

Komentáře byly zajímavější "všechny co pomlouváte bárbí závidíte blondýnám"... aha xD jo fajn, jsem blondýna, dokonce tvrdím, že jsem blondýna z přesvědčení. Ale jen proto že mám ráda růžovou, jsem blond a já nevim co ještě nejsem barbie, říct mi někdo že jsem barbie, tak asi skončí s rozbitou hlavinkou. A o zájem chlapů taky nouzi nemám, tak co komu závidím?

Jsem asi strašně OUT, když nechci být IN(=v jakémkoliv štýlu). A vůbec mi to nevadí. Jsem strašně závistivá a maskuju to tím, že tvrdím, že si myslím, že štýlaření je pro dětičky. A je mi to taky jedno co si kdo tvrdí. V podstatě nic nemaskuju, já si to vážně myslím a jsem ráda, že nejsem další ovečkou ve stádu.  Tahle potřeba někam zapadat, mít nějakej styl a moct říct jsem tohle nebo tamto mě prostě nikdy nebrala.

A hlavně si myslím, že Barbie patří pěkně do regálku v hračkářství, do skříně/bedny s hračkama a ne na ulici. A poslední rejpnutí, vy dvanáctileté barbínky, máte do panenky od Mattela daleko asi jako já do gumový kachničky!

Jinak Barbie mi posloužili jen jako příklad, neberu žádnej takovej styl jako normální a super. Jen prostě jsem narazila na tohle...