Můj nejlepší kamarád tam tancuje. Hrozně jsem mu to přála, a předpokládala jsem, že mě pozve na premiéru. Pozval. Na jednu stranu jsem ho hrozně chtěla vidět, nikdy jsem neviděla žádné představení a taky jsem mu to vyčítala. Na druhou stranu Michala Davida vážně nemusím a ty jeho hity beru s rezervou. Filmy se Sagvanem a Vaculíkem jsem v životě nesledovala.
14.11. 2010 jsme tedy vyrazili s dalšími kamarády na premiéru a na (ž)raut na výstaviště. No první část, do přestávky mě bavila nejvíc, opravdu se podařilo pěkně zkloubit děj s písničkama. V druhé už to tak nenásilné nebylo, a sedačky jsou hrozně nepohodlný, docela mě z nich bolel zadek =o). Druhou polovinu zachránila Genny Ciatti, když zazpívala "Jak snadno uvěří se lhářům..." člověku šel mráz po zádech. A opravdu si všichni zasloužili tolik potlesku a na závěr i ve stoje a těch pár rozžhnutých zapalovačů.=o)Na Děti jsem se vypravila podívat ještě jednou, tentokrát jsme si vyzvedli u baru polštářky a představení jsme strávili na schodech, bylo to pohodlnější než sedačky. A teď už netrpělive čekám, až po prázdninách začnou znovu hrát, protože bych ráda viděla v představení M.Zounara a Péťu Poláčka, tak snad se poštěstí. Ale určitě nezůstanu jen u tří návštěv. A písničky Michala Davida jsem vzala na milost, ale jedině v podání dětí, jeho pištění jsem na chuť vážně nepřišla.
Děj moc vyprávět neumím, lepší texty si najdete v různých článcích na internetu. Ale třeba až se půjdu znova podívat, tak za čerstva to sepíšu.
Bubl@jZz