Už skoro měsíc jsem do něj hučela, že se máme sejít. Snad každý den jsme si psala aspoň pár sms, do noci volali na skype, měli jsme si toho spoustu co říct. jenže stále nebyl čas. Nějak jsem čekala, že se takhle budeme přemlouvat dlouho, ale stejně z toho sejde. Ale nakonec jsme se domluvili. Vážně jsem se docela divila.

Byli jsme domluvení, že pro mě přijede nějak po práci, ale nebyli jsme schopní vymyslet kam půjdeme. Nakonec mě vyzvedl a jeli jsme na Flóru na véču. Měla jsem hroznej problém s výběrem jídla, maso si zásadně nedávám, já ho totiž skoro nejím a už tuplem, ne v restauracích, než sníst rybu, radši budu o hladu, zeleninový saláty nenávidím a bezmasý jídla bývaj otřesný. No takže nakonec jsme společnejma silama vybrali špenátový těstoviny. Si asi chudák musela myslet, že asi nejím nic:D. Nadlábli jsme se a protože bylo ještě brzo, zapadli jsme do vedleší kavárny, tam jsem si naopak vybrala rychle, horkou čokoládu, na kterou mě pořád lákal, s banánovou příchutí. Tam už byla i atmosféra mezi náma uvolněnější. Povídali jsme si a dokonce, jsme se k sobě přimáčkli a zkoušeli se vyfotit, nakonec nás vyfotila slečna servírka. V garážích jsme chvilku hledali auto, nejvíc jsme se nasmáli, když L. zmerčil sloup B8 a usmyslil si, že ho musíme obejít, chytil mě kolem ramen a táhl mě k němu. Nasmáli jsme se a auto jsme našli.

Odvezl mě domů, a zaparkoval u nás před barákem. Člověk by si řekl, že si budeme chvíli povídat, a pak půjdu domů. Jenže nám spolu bylo tak nádherně, že jsem se nedokázala hnout. Takže jsme si povídali strašně dlouho. Jak jsme tam tak seděli, L. mě začal škrábat po zádech. A nějak se stalo, že jsme se k sobě začali tulit. To nám vydrželo snad do tří nebo do čtyř do rána. Odtrhli jsme se od sebe asi silou vůle.

Bylo mi s ním dobře, jenže o mě projevil zájem a mě se tím většinou každej zprotiví, tak jsem se bála, jak se na to budu tvářit druhý den. Cítila jsem, že by to nebylo fér.

SMS na dobrou noc, potěšila a já spokojeně usínala.