Sobota s nedělí vypadaly podobně. Klouzáním, padáním pro kešky, rozdíl byl v místě a počtu. V sobotu jsme po večeři (rozuměj kolenu a žebírkách) na Pavláku vyskočili na Vyšehradě z metra a šli jsme na mojí oblíbenou vycházku za tmy po Vyšehradě.

Ani jsme tam moc nešli kvůli keškám, přeci jen v těhlech místech stejně bývá kvantum mysterek. Nakonec jsme stejně na jednu vyrazili. Ale nebyla vůbec pěkná. Byla to energitka připevněná pod lavičkou.

terén k ní byl poměrně o hubu a owner jí připevnil víčkem dolů, takže do ní zatejkala voda a my vytáhli úplně rozmočený logbook ze zreznuté krabičky.

Divím se, že se nám tam povedlo vůbec zapsat. A my jsme vyrazili ještě k čertovu sloupu. Kde Lukášek zase vesele pózoval:-).

V sobotu jsme se nějak nebyli schopní vyhrabat, takže až pozdě odpoledne jsme umyli nádobí a vyrazili směr Krčák. Chtěli jsme dojít na Nový hrádek u Kunratic, ale v půli cestě k hospodě Václava IV, jsme vyrazili do kopců pro dvě tradičky.

První jsem našla celkem snadno. Už jsem se naučila, že kameny zakrytá díra většinou něco skrývá.

A taky že jo. Jenže na mě vykouklo něco podobnýho jako byla ta naše v Klobukách. Zase rozfláknutej bok.

Čekala jsem podobnej logbook, jako jsme vyhazovali nebo jakej jsem lovila den před tím z tý energitky, kupodivu sešítek v tvrdejch deskách byl úplně v pohodě. Jen byl plnej. Když jsme přicházeli na místo, zaujal nás stan. Asi příbytek nějakého bezdomovce. Neodvážila jsem se jít moc blízko a když jsem to fotila, bála jsem se, že po blesknutí na mě vyběhne.

A vyrazili jsme na jednu vyhlídku nad Krčí. Ta nám dala poměrně dost zabrat, no hledejte v lese černou pet.

Tentokrát jsme si museli přečíst hint "Nahore vhodis, dole vytahnes". A nakonec jsme díky tomu odhalili úkryt pod dutým stromem. teda spíš Lukášek jí vyšťoural.

A teď přišel problém. Jak se dostat dolů. Sbíhali jsme kopec na cestu od stromu ke stromu, bláto a tající sníh nám dalo opravdu zabrat a málem jsme si fakt nablátili. A ve finále na nás čekala úplně zledovatělá cesta až k Labuťáku.

Takže jsme se klouzáním vydali na něco na zahřátí k Labuti. Z čaje a čokolády nakonec byla polívka (maj tam výborný kyselo), hermelín a nějaká ta plznička. Najednou se nám nechtělo nic, než jsme došli ke vstupu do nemocnice, jsme se trochu probrali a vydali se pro další kešku. Tu našel Lukášek snadno.

A v zápalu boje jsme se rozhodli odlovit další ze série LZS Heliportů. Šli jsme na ní z areálu nemocnice, jenže to nebyla moc dobrá volba, protože tam protéká potok.

Museli jsme se zase vrátit k Labuťáku a dojít zpátky po ledovce. Tam jsme zase začli naše oblíbené stopování ve sněhu. To vážně nevím, co budeme dělat až ten sníh nebude. Opět jsem zahlídla kámen jasně zakrývající díru.

Keška tam byla.

Ale bohužel se nám nikde nepodařilo vyzvednout žádný TB. Což trošku Lukáška popudilo.

Domu jsme přišli docela pozdě a totálně utahaní, akorát jsme si vypili čajík a padli.