Já jen aby jste věděli jakej jsem nenormál na druhou...

Seděla jsem na gauči a nevěřícně hladila svoje šestiměsíční neforemný břicho. Hm, fajn, budu mít dítě. Hm jsem v šestým měsíci, vždycky jsem věděla, že mi to břicho bude slušet. Ale proč ten mrňous nic nedělá? Neměl by se vrtět a kopat? Začínám mít strach co je. Ale já vlastně dítě nechci, necítím se na něj. Sakra proč jsem tak blbá a čekám dítě? Teď? Já na to přeci nemám, ne? Adopce je blbej nápad. Blbý myšlenky...

střih... Stojím zahloubaná do sebe. Něco je jinak? Aha, nejsem těhotná, prostě jsem nechtěla tak nejsem. Jak snadné.

střih...Sakra stojím na to samým místě a jsem zase v tom. Jedno těhotenství zmizí a jsem těhotná znova, už dva týdny? Počkat, ale kdy se to stalo?

... Smích. Už zase? Tohle je docela oblíbený téma mýho podvědomí, jen má trošku bujnou fantazii a poslední dobou se v tom fakt "zlepšuje." Tohle byl zatím ten nejdivnější sen z divnejch. Jenže to jsem netušila, co se mi bude zdát na dnešek...

Jo jsem s Lukášem a vím jak mě miluje. Ale před Lukášem byl jiný...potkali jsme se na oslavě u známých. A já se s ním rozešla a pak nějak začla chodit s Lukášem. Vím jak moc mě miluje. Jenže já se prostě ráno probudila a něco jsem dělala a najednou jsem si to uvědomila. Já miluju toho předchozího! Musím mu zavolat! Beru do ruky telefon a místo tů tů  je hluchý. Jenže tomu současnýmu nechci ublížit. Sakra! Smutno... hrůza...

Co je na tom divný? Ten "současný" se jmenoval Lukáš, miloval mě jako Lukáš... ale ten předchozí, vypadal jako Lukáš a poznali jsme se stejně jako s Lukášem a chyběl mi, jako by mi chyběl Lukáš... Takže moje podvědomí si ho rozpůlilo a takhle to dopadlo...

Já vážně nevím co se mi zas v tý mozkovně odehrává za čáry, protože tohle je už na hlavu moc u na mě.