Je divný, že ani po ní se necítím nijak dospěle. V tom fofru ve čtvrťáku se ani dospět stihnout nedalo, na to nebyl čas. Jeden den byl ples, druhý den jsem seděla před komisí a lovila z hlavy věci o kterých jsem ani netušila, že v ní jsou. A hned na to jsme stáli celá třída v řadě a postupně jsme všichni začínali brečet.Vůbec nevím, kde jsme mezitím našli čas na nacpání do hlavy hromady latiny, jejíž množství mělo rozhodnout o našem osudu- připuštění k maturitě. Někde mezi tím jsme museli stihnout dvě disciplíny tohodle šíleného trojboje. Ta první, písemná byla asi nejsnažší. Ale jestli byla horší ta praktická s obhajování ročníkových prací nebo ta ústní? Pro mě asi ta praktická. Hlavně ta obhajoba. Člověče, řekněte mi jak máte obhajovat práci, kterou jste psali o něčem, co ani nevítě co je?! Do teď proklínám svojí konzultantku, ne že bych za ní nějak moc chodila... :-) ale když jsem za ní náhodou zašla, tak jsem se stejně dozvěděla naprostý KULOVÍ, tak jsem to prostě vzdala. K ročníkovce jsem přikládala úplně prázdný konzultační arch. Naštěstí v září už na praxi po mojí společnosti už netoužili. Vlastně, od tý doby mě už na praxi neviděli. Moje poslední vzpomínka je, když jsem se pod zámečkem rozběhla za řvoucím pávem s příšernejma nadávkama a pak jsem skončila v pivním stanu na strašnický na panáku a cesta domů byla přes hospody. Večer jsme upálili čarodějnici pojmenovanou po parkový mistrový.
A ta ústní potom tak příšerná nebyla. Vlastně, první 3 předměty. Po tom čtvrtým jsem nevěděla. Já se ho totiž vůbec neučila. Myslím, že jsem uměla jen první dvě otázky. Asi jsem doufala, že si vyberu ten druhej předmět z kombinace...ten jsem totiž uměla. Já vůbec byla střelec. Z češtiny jsem uměla jen meziválečnou a válečnou literaturu. Z biologie jsem uměla prvních 8 otázek. Z odborných předmětů z dvoukombinací vždycky jen jeden předmět. A jak to dopadlo? Z češtiny jsem si vytáhla národní obrození z biologie otázku devátou, z odborných předmětů jeden co jsem uměla a jeden co jsem se učila za celý studium jen jednou.
Takže jestli mě tahle zkouška měla naučit zodpovědnosti, tak zodpovědný přístup mi vydržel chvíli. Asi tak na naučení dvou předmětů, vypracování některých otázek nebo jejich sehnání a rychlému spatlání maturitní práce asi tak týden před odevzdáním.
I přes můj úděsný přístup všechno dopadlo dobře- tuhle zkoušku jsem zvládla, dospělost s ní ale nepřišla.
přibližně už 2 a půl roku ji mám s úspěchem za sebou a taky můžu řict, dospěle si moc nepripadám... proč ji vlastně říkame Zkouška dospělosti kdyz vlastně nazývat ji můžem jen další stupen v živote, kterýho jsme chtěli s uspechem dosáhnout :-)