Kubi? Tak dneska se to stalo. Já vím, oficiálně to proběhlo 1. října, ale v mém srdci dneska. Veškeré naděje uhasly a nemá cenu si něco nalhávat. Věřit v něco, doufat,.... Nééé, už ne. Pláče, slz, bolesti už bylo hodně. Proč to vlastně? Ano, protože jsem k Tobě chovala čistou a upřímnou lásku a to, co se stalo, prostě zasáhlo tohle všechno, ale člověk se musí z toho prachu vyhrabat a jít dál. 3 měsíce jsou už nějaký čas. Já budu mít na tu dobu jen ty nejkrásnější vzpomínky. Vlastně to byla taková letní láska, viď? Já Ti musím prostě poděkovat! Díky Tobě jsem se skamarádila s Tvojí báječnou sestřičkou, poznala jsem nové fajn lidi, jen a jen díky Tobě jsem letos byla v milovaném Chorvatsku a ta dovolená zůstane už navždy ve mně, byla úžasná. Díky Tobě jsem si brzo navykla na nový život v Brně. Já Ti dlužím za toto velké díky! Všechny naše chvilky byly kouzelné a já si je uchovám takové, jak jsem je vnímala já..... Dneškem se tedy vše mění, vlastně už se změnilo tím prvním říjnovým hrozným dnem, ale dneska si chci přát jen jedno jediné!! Kubíku, buď můj kamarád, co mě ve smutných chvílích rozesměje, co mi dá radu, když budu stát na rozcestí, co mě chytne za ruku, když budu na kraji svých sil. Přátelství je hrozně krásný dar, kterého si vážím! Mít za přítele Tebe mi bude velkou radostí a štěstím! Jsi výjimečný člověk se spoustou nej, tak si je hlídej ;-) Dnes s jistotou mohu říct, že Tě mám moc ráda!

 Márvi, nej Tvůj úsměv ;-)