ŠIKANA   24.Listopad 2007


ŠIKANA

Šikana je agresivita lidí, který se neumějí ovládat a potřebují být za každou cenu středem pozornosti. Používají k tomu násilí a posměch.
Příběh vypraví kamarádka Markéta ze základní školy. Chodily jsme spolu do třídy, docela jsme si rozuměly. Její povaha byla taková, že si nic nenechala líbit a na vše měla svůj názor. Neuměla lhát, všechnu pravdu říkala jenom do očí.. Se všema spolužačkami jsem si rozuměla až na jednu,Janu. Neustále mě ponižovala, když jsem byla zkoušená,šla po chodbě, bavila se s učitelem a jinými spolužáky¨..Pokaždé, když prošla kolem mě, musela si bouchnout nebo strčit do mě. Nelíbilo se mi to a bránila se,ale měla jsem problém s anorexii. Jana byla holka trochu při těle, bylo od pohledu jasné kdo to má vyhrané.. Jednoho dne jsme měli dvě hodiny IKT, Jana si sedla k počítači vedle mě.. Pracovaly jsme s Wordem a nějakými dokumenty a Jana mi neustále mačkala na klávesnici Esc. Nevěděla jsem co mám dělat, když jsem to řekla učiteli tak mi odpověděl, že si vymýšlím.. Druhou hodinu mi spadla pod stůl propiska. Vstala jsem a vlezla pod stůl pro ni,ale než jsem se zvedla seděla na mém místě Jana.Poprosila jsem jí, jestli by mohla uhnout. Jana:,, Uhnout? Jsi se zbláznila,ne? To je od začátku můj počítač.Nemáš tam lézt.“ Naštvala jsem se a strčila jí do nohy,ale to jsem neměla dělat.. Jana se ještě více naštvala, chytla mě za vlasy a začala za ně tahat. Moc to bolelo, když jsem zakřičela bolestí,Jana do mě kopla..Učitel dělal, že nic nevidí.. Po deseti minutách jsem utekla z učebny se slzami a šla domů… Doma jsem vše řekla mamce, ta vzala telefon a volala k Janě domů.. Mamka řekla co se stalo a ať Janě domluví. Myslela jsem, že to bude dobrý.. Druhý den ve škole to bylo ještě horší než ten předchozí. Po vstupu do šatny na mě čekala Jana s výrazem zabijáka. Slušně jsem jí pozdravila a dál nevšímala. Ohnula jsem se pro přezůvky a v tom mě chytla za rameno a hodila semnou o zeď. Než jsem došla do třídy tekla mi krev z nosu,všichni se mě ptaly co se mi stalo, nikomu jsem neodpověděla. Po školním dnu jsem pospíchala na autobus domů, ale před budovou na mě čekala Jany mamka. Začala na mě křičet, proč Janu mlátím, vůbec jsem nechápala. Ukázala jsem jí mé modřiny a otekliny co mi udělala její dcera,odpověděla mi na to:,, To se jen moje milovaná chudinka brání, abys jí nezabila.“ a odešla. Takto šlo asi ještě 3 měsíce.
Každý den si na mě něco vymyslila.Jednou mi zavázala ruce lepenkou a nutila mě jíst křídu.Jindy si vymyslela a svedla na mě krádež.Potom přivázala ruce k topení na WC a utekla nebo mě zavřela do skříně ve třídě a šla domů. Domů jsem chodila se slzami v očích.Po celém těle jsem měla modřiny a opuchliny. V noci jsem nemohla spát, mnoho nočních můr a příšer s obličejem Jany. Byla jsem u psychologa, nic moc mi neporadil.. Po nějaké době ředitelka školy Janě pohrozila vyloučením ze školy a od té doby na nikoho ani nešáhla.. Začala mě zdravit, chtěla být kamarádka, ale já odmítla. Nedá se jí odpustit co mi dělala. Jen jediné vím, toto mi zůstane do smrti. Nikdy na to nezapomenu. Občas v noci mám divný sny jako tenkrát a jsem více uzavřená osoba
Proč je u nás šikana? Co si ten silnější lid musí nad slabšími dokazovat? Středem pozornosti může být člověk nejen násilím a výhružkami. Proč ubližujeme lidem, kteří se nemůžou bránit? Chtělo by se to pouze nad sebou zamyslet.. napsal/a: DENDY_VON 18:05 | Link komentáře (0)



REALITA  


„ChtělA bych vám říct něco o drogách…ale až za pár let.
Chtěla bych vám říct něco o drogách…ale zatím mám času dost.
ChtělA bych vám říct něco o drogách…ale už to nestihnu.“ napsal/a: DENDY_VON 18:03 | Link komentáře (0)



CO DĚLÁ NEVĚRA..  


Můj kamarád byl moc hodný kluk,nikdy neměl problémy na návykové látky. Neměl žádné starosti,ale když se nějaká objevila nedával to na sobě znát. Rodiče měl hrozně fajn,neměli s ním problémy. Byla jsem pro něj nej. kamarádka,mohl mi vše říct,když se chtěl svěřit věděl kde mě najde. Důvěřoval mi,věděl,že mi může věřit.
Jednoho dne přišel,že má problémy,holka ho podvedla,ve škole to s ním začalo jít z kopce, prostě den blbec,nevěděl co dělat,přišel si pro radu. Utěšovala jsem ho,že vše bude opět fajn,ale neposlechl mě. Šel do krámu pro láhve vodky,sedl si na hřišti a zapíjel na žal z rozchodu. Šla jsem náhodou kolem a uviděla ho jak leží na trávníku. Rychle jsem za ním běžela,měla jsem strach. Když jsem k němu přišla nemohl vůbec mluvit, začala jsem brečet a volala o pomoc. Byl strašně opilí,dostala jsem strach,jestli nemá otravu krve. Vytáhla jsem jeho telefon a volala k nim domů, nikdo to nezvedal. Tak jsem zavolala na 155 a přijela pro něj záchranná služba. Řekli,že má otravu alkoholem,budou pumpovat žaludek. K nim na dveře jsem dala papírek:,,Váš syn je v nemocnici má otravu krve“! Po 20 minutách volali na mobil a vynadali mi,že jsem ho nehlídala. Vysvětlila jsem jim to a jeli za ním do nemocnice. Vše dobře dopadlo a kamarád mi dodnes děkuje, že jsem mu zachránila život,na alkohol už v životě nesáhne. (od mé kamarádky) napsal/a: DENDY_VON 18:02 | Link komentáře (0)



CHCE MĚ?  


Jsem velmi zamilovaná! Mám vztah přes rok a vše nám dokonale klape. Vím, že mě Martin také miluje. Chodím na střední školu, na kterou dojíždím. Můj přítel je na internátě, vidíme se pouze o víkendy a o prázdniny. Nedávno jsem byla ve školním kiosku si koupit pití. Zahlídla jsem ve frontě nádherného kluka, kterého potkávám každý den ve škole na chodbách. Vím jen to, že se jmenuje Tomáš a chodí do vyššího ročníku než já. Od toho dne co jsem byla v kiosku jsem ho potkávala častěji, měl krásné oči a nádherný úsměv, byl prostě sladký. Nevěděla jsem co se semnou stalo, pořád jsem o něm básnila, zdály se mi o něm sny, mé myšlenky směřovaly pouze na jeho osobu. Jedno bylo jasné, miluji Martina. Každou přestávku jsem musela chodit na chodbu, abych ho alespoň viděla. O hodinu jsem neustále koukala na mobil, počítala jsem minuty, kdy bude zvonit, abych mohla na chodbu. Bylo mi jasný, že jsem pro něj jenom vzduch, jsem jen jedna další holka z této školy. Nejhorší bylo, když jsem byla se svým miláčkem tak jsem neustále myslela na TOMÁŠE… Asi po měsíci a půl škola pořádala školní akci. Nemohla jsem si to nechat ujít, dozvěděla jsem se, že tam bude i Tomáš. Šla jsem se spolužačkou kolem něho a najednou na nás zavolal:,, Hej holky pojďte sem, prosím na okamžik!“, bylo mi jasný, že na nás zavolal z důvodu, že se mu líbila moje spolužačka. Přišly jsme k němu, prohlédl si nás a jen řekl :,, Ahoj já jsem Tomáš, koukám, že tu chodíte samy, dovolte, abych dělal doprovod. Byla jsem v sedmým nebi,v duchu jsem skákala radostí, že nás konečně oslovil. Kamarádka řekla:,, Fajn, proč ne!“, chytly jsme se každá z jedné strany a šly jsme. Bylo vidět,že Tomáš má o mě větší zájem, všímal si více mě, kamarádka byla až ta třetí! Asi po dvou hodinách jsme se rozloučily a šly jsme každý svým směrem. Byl pátek, přijel můj přítel z internátu, ale neměla jsem na něj vůbec náladu, měla jsem plnou hlavu vzpomínek ze školní akce, kterou jsem prožila s Tomášem. Martin to na mě poznal, že se něco děje, ale jen jsem ho odbila odpovědí, NIC.. V pondělí ve škole za mnou Tomáš přišel a bavil se semnou jako největší kamarád. Dohodly jsme se spolu, že ve středu po škole půjdeme pokecat někam do kavárny, moc jsem se těšila. V kavárně mi objednal velkou čokoládu se šlehačkou, nevím jak ví, že jí miluji.. V té kavárně jsem úplně zapomněla, že jsem přes rok zadaná s klukem, kterého miluji a nechci ho ztratit! Tomáš se mi svěřil o své minulé lásce, která ho zklamala. Nechtěl takové zklamání zažít znova, ale řekl mi, že mě miluje a potom mě políbil. Líbali jsme se asi celou věčnost. Podíval se mi do očí,omluvil se mi a chtěl odejít, ale já jsem ho včas chytla za ruku a jen řekla, neodcházej nezlobím se!Také tě chci,ale nemůžu miluji Martina! Ve škole jsme chodili kolem sebe obloukem a dělali jsme,že se neznáme. Bylo mu to velice trapný! Mě to bylo zase moc líto, že jsem podvedla kluka, kterého miluji a moc mi na něm záleží. Rozhodla jsem se, že to před ním utajím. Ale nešlo to, spolužačka,kterou nemám v lásce byla rychlejší a ještě ten den žhavila mobil a psala mému příteli na internát. V SMS stálo:Ahoj Martine, hlídej si Karolínu,když jsi na intru užívá si s Tomášem ze školy! Nic nevíš. Ahoj Gábina… V pátek ráno jsem se strašně těšila na Martina, až ho uvidím,skočím kolem krku a řeknu jak ho moc miluji. Škola utíkala strašně pomalu,o přestávky jsem byla ve třídě a přemýšlela jsem jak se Tomáše v nejbližších dnech vyhýbat,ale nešlo to.. Doma jsem čekala na svého miláčka až přijede,asi po půl hodině zvoní zvonek, běžím ke dveřím. Otevřu dveře a nevidím toho krásného,usměvavého Martina,ale spatřím cizího kluka, který je od pohledu smutný a oči má plný slz.. Najednou mi hlavou proběhlo milion otázek, co se stalo? Ví to? Hned na mě udeřil:,, Proč jsi to udělala? Ty už mě nemáš ráda, já tě miluji a ty mi to takhle oplácíš?!“, sakra kdo mu to mohl říct, jasně Gábina. Ta jediná slyšela jak se bavím s kamarádkou o matiku, že ve středu jdu s Tomášem na kafe, musela nás šmírovat. To jí nikdy nezapomenu! Teď to už nezakecám, jen jsem mu odpověděla: ,,Miluji Tě, nechci se o tom dneska bavit, ale pojď dále.“ Martin vešel a neustále mi koukal do očí,nehorázně mě to znervózňovalo, řekla jsem mu pravdu.. Řekla jsem mu, že se mi líbí,byla s ním v kavárně tam mě políbil a že toho nelituji! Jen jsem viděla jak slzy stékají po jeho krásné tváři a uvědomila jsem si, že ho nemůžu opustit kvůli klukovi,který se mi pouze líbí! Ted jsem nevěděla, jestli mi Martin dá ještě jednu šanci,zvedl se a odešel bez pozdravu. Za celý víkend jsem ho už neviděla,neozval se.. V pondělí, když jsem vstoupila do školy čekal u skříněk na mě Tomáš!Zpozorovala jsem, že moc dobrou náladu nemá. Chtěla jsem se mu vyhnout, ale už to nešlo, spatřil mě. Pozdravila jsem a šla dál, ale on mě chytl za ruku jako já tenkrát v kavárně, aby neodcházel. Zastavila jsem se vedle něho a pohlédla jsem mu do očí, koukal smutně a utrápeně. Nevěděla jsem co se děje,ani jsem to snad vědět nechtěla. Koukl na mě a jen řekl:,, Mám Tě moc rád, zamiloval jsem se do Tebe, ale nechci abys byla smutná,nechceš rozchod s Martinem, já to vím,klidně na tebe počkám,budeme kamarádi!Souhlasíš?“ jen jsem v slzách odpověděla:,,DOBŘE!“ a šla ke své skřínce. V tu chvíli jsem byla šťastná, že neztratím Martina, ale smutná, že nebudu s Tomášem, ale vlastně budu, jsme kamarádi. Na večer mi psal i Martin sms:,,Miluji Tě a nechci tě ztratit,dám ti ještě jednu šanci,prosím, ať je to jako dříve! Martin“ On mi odpustil, miluji ho! Tento večer jsem si uvědomila, že mám nejlepšího kluka (Martina) a kamaráda (Tomáše) na světě.. napsal/a: DENDY_VON 17:54 | Link komentáře (0)



.. NEHODA..  


Milovali jste někoho z celého srdce? Nemám nyní na mysli vztah, jako partnera, ale kamaráda. Za kterého byste dali i ruku do ohně. Kamaráda, kterému věříte a chcete s ním být do smrti. Myslíte si spolu, že budete prožívat jen ty krásné chvíle, kdy se budete oba jen smát a užívat. V životě je mnoho překážek hezkých, ale i mnoho dvojnásobně ošklivých. Ošklivé a záludné překážky musí zdolávat vždy dva lidi. Je jedno jestli se mají rádi, nebo se nesnášejí. Jestliže se lidi mají rádi, navzájem si věří tak záludné překážky zdolávají statečně.. Jak se říká, každý musí bojovat a každý jednou prohraje..
Měla jsem takového kamaráda, kterému jsem věřila a milovala z celého srdce.. Myslela jsem si, že všechno bude v pohodě, celý život spolu zdoláme s úsměvem na tváři.. Ale opak byl pravdou.. Jednou jsme měli oslavu, Patrik k nám přijel, aby oslavoval s námi.. Bylo pozdě večer, nabídla jsem mu, aby u nás přespal. Souhlasil, spali jsme spolu v pokoji a plánovali jsme co budeme dělat dny.. Druhý den, po obědě jsme se rozloučili pusou na čelo a slíbil, že až dojede domů tak zavolá. Nasedl na motorku a odjel.. Šla jsem domů a pomáhala mamce uklízet.. Asi po deseti minutách mi zvonil telefon, bylo mi jasný, že Patrik to nebude, cesta domů mu trvá tak půl hodiny. Na displeji jsem měla nějaký cizí číslo, zvedla jsem to, ve sluchátku jsem slyšela cizí mužský hlas. Jen povídal, že Patrik má nehodu, vyboural se za vesnicí a už jede sanitka. Nevěřila jsem tomu a zavěsila, myslela jsem si, že je to nějaký vtip od jeho kamarádů. Po necelých dvou minutách mi to číslo volalo znova. Opět jsem to zvedla, ale už jsem neslyšela ten hlas, slyšela jsem vyčerpané vzlykání, byl to Patrik :“Luci, pojedu do nemocnice, měl jsem nehodu, budu v pohodě, zvládnu to, mám tě rád!“ a zavěsil.. Vůbec jsem nechápala, ale věděla jsem jistě, že to není žádný vtip.. Běžela jsem do kuchyně pro mámu a pověděla jsem jí vše co se odehrálo necelých patnáct minut zpět.. Mamka jen vyvalila oči a řekla:“ Jedem do nemocnice za nim“.Po nasednutí do auta, jsem si uvědomovala co se stalo, asi po třech kilometrech jízdy, jsme na silnici viděli kusy plechů od motorky,ale i auta.. Byl to šílený pohled. Stálo tam auto, zastavily jsme a neznámý muž na nás koukal, co budeme dělat. Vystoupila jsem a šla jsem k rozbité motorce.. Kolem motorky a na kůře od stromu byla krev. Začala jsem brečet, měla jsem špatné tušení. Neznámý muž přišel ke mně a ptal se mě, jestli jsem to já se kterou telefonoval. Nemohla jsem mluvit jen jsem přikývla.. On odpověděl:“ Snad bude v pořádku, nevím jak se to stalo, ale vypadalo to hnusné, řidič, který tuto nehodu zavinil odjel a nechal zde chlapce samotného, jel jsem okolo a uviděl součástky od motocyklu zastavil a zde v rokli jsem uviděl toho chlapce, zavolal jsem záchranou službu a chtěl jsem číslo k nim domů a nadiktoval mi vaše.. „ Nic jsem neřekla, nasedla do auta a jely jsme do nemocnice.. Na vrátnici mi řekli, že sanitka jela na JIP, hned jsme zajeli na parkoviště a já běžela do budovy druhého patra.. Byl tam velký rozruch, našla jsem sestru a řekla jsem jí, za kým jdu.. Nechtěla mě k Patrikovi pustit, že dělají vyšetření,ale jak to dokončí tak mě k němu na pět minut pustí, ale jen na pět minut. Sedla jsem si na chodbě na lavičku a čekala až vyjde z jeho pokoje doktor.. Asi po deseti minutách vyšel doktor.. Hned jsem tam běžela, sedla si vedle něho na postel.. Byl celý od krve, jsem se opět rozbrečela, bylo mi ho moc líto.. Najednou se probral, otevřel oči, pravou rukou sundal kyslíkovou masku a vyčerpaně řekl:“ Až se vrátím tak ti musím říct něco důležitého, mám tě moc rád….“ . Dala jsem mu zpátky kyslíkovou masku na ústa..V tichém pokoji slyšíte jen píp píp píp píp, ale najednou se interval mezí tím zkracoval a zrychloval a ve vteřině se celým pokojem rozšířil jen zvuk pííííííííííííííííííííííííp, pochopila jsem co se stalo.Okamžitě přišel doktor, jen uslyšel ten hnusný zvuk a podával sestře v deskách papíry se slovy :“ Ty výsledky už potřebovat nebudeme“ a odešel.. To bylo na mě moc, než aby mu ještě zkusil pomoci raději odejde.. Sedla jsem si do rohu místnosti, brečela jsem a křičela Patrikovo jméno.. Sestra mě vzala kolem ramen a utěšovala, ale tohle mi Patrika, mého nejlepšího kamaráda, nikdy nevrátí.. Došla jsem pomalu k autu, když mě spatřila mamka, pochopila to a na nic se neptala, jely jsme domů.. Šla jsem do svého pokoje a všechny Patrikovi věci jsem si dala na postel a lehla jsem si mezi ně.. Máma přišla do pokoje a zeptala se mě jestli nemám hlad, neměla jsem sílu odpovídat, jen jsem zavrtěla hlavou… Pochopila mě a odešla, od této chvíle jsem dva měsíce s nikým nepromluvila, ve svém smutku jsem se neustále hryzala, do školy jsem nechodila, jen na písemky.. Nikdo semnou o tom nemluvil, každý viděl jak mi je a že to nemá cenu. Po dvou měsících jsem promluvila s kamarádkou a to jen to, že jsem jí řekla nevím.. Neustále se v tom hryžu.. Na vzpomínky nikdy nezapomenu, vždy bude v mém srdci, bude na prvním místě.. Jen by mě zajímalo, co mi chtěl říct tak důležitého, že to nemohl říci v té nemocnici.. Moc mě mrzí, že jsem mu neřekla jak ho mám ráda a nikdy na něj nezapomenu.. Život nejde vrátit a musí se žít dál.. Lidí umírají a na svět přicházejí jiní.. Zákon schválnosti bere život těm nesprávným lidem…Lidé, kteří jsou nejvíce milování, nejdříve umírají…
Važte si proto lidi, na kterých vám záleží.. Svěřte se jim včas vše co máte na srdci, především to, že je máte moc rádi…Abyste v budoucnu toho nelitovali.. napsal/a: DENDY_VON 17:46 | Link komentáře (0)



...PRAVDA...   15.Únor 2006


Je to vše na ...... napsal/a: DENDY_VON 19:54 | Link komentáře (0)