ŠIKANA 24.Listopad 2007
ŠIKANA
Šikana je agresivita lidí, který se neumějí ovládat a potřebují být za každou cenu středem pozornosti. Používají k tomu násilí a posměch.
Příběh vypraví kamarádka Markéta ze základní školy. Chodily jsme spolu do třídy, docela jsme si rozuměly. Její povaha byla taková, že si nic nenechala líbit a na vše měla svůj názor. Neuměla lhát, všechnu pravdu říkala jenom do očí.. Se všema spolužačkami jsem si rozuměla až na jednu,Janu. Neustále mě ponižovala, když jsem byla zkoušená,šla po chodbě, bavila se s učitelem a jinými spolužáky¨..Pokaždé, když prošla kolem mě, musela si bouchnout nebo strčit do mě. Nelíbilo se mi to a bránila se,ale měla jsem problém s anorexii. Jana byla holka trochu při těle, bylo od pohledu jasné kdo to má vyhrané.. Jednoho dne jsme měli dvě hodiny IKT, Jana si sedla k počítači vedle mě.. Pracovaly jsme s Wordem a nějakými dokumenty a Jana mi neustále mačkala na klávesnici Esc. Nevěděla jsem co mám dělat, když jsem to řekla učiteli tak mi odpověděl, že si vymýšlím.. Druhou hodinu mi spadla pod stůl propiska. Vstala jsem a vlezla pod stůl pro ni,ale než jsem se zvedla seděla na mém místě Jana.Poprosila jsem jí, jestli by mohla uhnout. Jana:,, Uhnout? Jsi se zbláznila,ne? To je od začátku můj počítač.Nemáš tam lézt.“ Naštvala jsem se a strčila jí do nohy,ale to jsem neměla dělat.. Jana se ještě více naštvala, chytla mě za vlasy a začala za ně tahat. Moc to bolelo, když jsem zakřičela bolestí,Jana do mě kopla..Učitel dělal, že nic nevidí.. Po deseti minutách jsem utekla z učebny se slzami a šla domů… Doma jsem vše řekla mamce, ta vzala telefon a volala k Janě domů.. Mamka řekla co se stalo a ať Janě domluví. Myslela jsem, že to bude dobrý.. Druhý den ve škole to bylo ještě horší než ten předchozí. Po vstupu do šatny na mě čekala Jana s výrazem zabijáka. Slušně jsem jí pozdravila a dál nevšímala. Ohnula jsem se pro přezůvky a v tom mě chytla za rameno a hodila semnou o zeď. Než jsem došla do třídy tekla mi krev z nosu,všichni se mě ptaly co se mi stalo, nikomu jsem neodpověděla. Po školním dnu jsem pospíchala na autobus domů, ale před budovou na mě čekala Jany mamka. Začala na mě křičet, proč Janu mlátím, vůbec jsem nechápala. Ukázala jsem jí mé modřiny a otekliny co mi udělala její dcera,odpověděla mi na to:,, To se jen moje milovaná chudinka brání, abys jí nezabila.“ a odešla. Takto šlo asi ještě 3 měsíce.
Každý den si na mě něco vymyslila.Jednou mi zavázala ruce lepenkou a nutila mě jíst křídu.Jindy si vymyslela a svedla na mě krádež.Potom přivázala ruce k topení na WC a utekla nebo mě zavřela do skříně ve třídě a šla domů. Domů jsem chodila se slzami v očích.Po celém těle jsem měla modřiny a opuchliny. V noci jsem nemohla spát, mnoho nočních můr a příšer s obličejem Jany. Byla jsem u psychologa, nic moc mi neporadil.. Po nějaké době ředitelka školy Janě pohrozila vyloučením ze školy a od té doby na nikoho ani nešáhla.. Začala mě zdravit, chtěla být kamarádka, ale já odmítla. Nedá se jí odpustit co mi dělala. Jen jediné vím, toto mi zůstane do smrti. Nikdy na to nezapomenu. Občas v noci mám divný sny jako tenkrát a jsem více uzavřená osoba
Proč je u nás šikana? Co si ten silnější lid musí nad slabšími dokazovat? Středem pozornosti může být člověk nejen násilím a výhružkami. Proč ubližujeme lidem, kteří se nemůžou bránit? Chtělo by se to pouze nad sebou zamyslet..
napsal/a: DENDY_VON 18:05 |
Link
