Pochybuju že tohle bude číst někdo cizí, nic by z toho nejspíš neměl. Ti co mě znají lépe ví, že trpím agorafobií a mám pocit že v poslední době došlo spíš ke zhoršení. Lecjaká maličkost mě dokáže rozhodit. Naši se po deseti dnech vrátili domů a já jsem z nich nervózní. Nechci aby na mě někdo mluvil, aby mě někdo rušil, aby po mně někdo něco chtěl a ptal se mě pořád kam jdu a vůbec pořád se mě na něco ptají. Zvykla jsem si že s lidmi mluvím jen když chci já, tady mě nikdo nerušil, měla jsem svůj klid. A teď, navíc mě opustila moje drahá polovička a já mám strašnou potřebu sem něco napsat, protože propadám trudnomyslnosti z toho všeho a z toho že nemá ani signál tam někde, přesně ani nevím kde teď je na té cestě do neznáma...Dala bych nevím co za to abych mohla být zase s ním a jenom se modlím aby se mu nic nestalo. Trochu si popláču a půjdu spát, ještě asi jedenáctkrát...:-(