Na obloze měsíc svítí,
přehlušuje vlčí vytí,
připomíná černým snům,
a hlásá báseň andělům.

Anděli jež na křídlech svých,
držíš pláč a dětský smích.
Polib černou růži přáni svým
a zpívej píseň lístkům okvětním.

Pro dívku které zželelo se,
stýská se ji po tvé kráse
Teď vidí tvůj sněžný stín,
a stromům vylívá svůj splín.

Anděli jež si mým snem
Proč zpíváš zas ten requiem?
Vždyť víš že ona už tu není
A pláč neskrývá obrození.