Pohlédni do očí
hrůzných a zohavených.
Tam, kde smutek vyhrál
nad dětským smíchem.
Přebroď řeku
a utěš se kvítky,
jejichž trny způsobily
mor a hlad.
Zahřej se myšlenkou,
kterou vypudíš z hlavy
ty oči, co sžírají tě.
Pak pochopíš....snad.
Tu ztrátu, kterou letní Slunce
na střepech tančí s tmou.

To moře, které rudě barví
zjizvenou krásu tvou.
Svět minulosti, kde budoucnost nemá cenu.
Svět který se zdá býti mnou.