Vezmi tuš a bílý papír
a namaluj mou tvář.
Velké oči, velký úsměv
a kolem hlavy svatozář.
A všude kolem štěstí, smích,
Slunce, louky, den.
Namaluj a nech to tak!
Bude to můj sen.
Sny a snění na papíře
nejsou jako v životě.
Tam je smrt a umírání,
vše se ztrácí v temnotě.
Tak alespoň ať na papíře
je místo, kde se můžeš smát.
Ale zas jen kvůli snu -
měli bychom předstírat?
Tak namaluj mou pravou tvář.
Namaluj to prosím znovu!
Jak ve vlastním obětí
se krčím někde v šedém rohu.
Vezmi papír a svou tuší
namaluj mou černou duši.
Namaluj mé černé slzy,