Myšlenky mladého nerozvážlivce

Včera se mi stala docela zábavná věc. Přibalil se ke mě cestou ze školy takový chlápek, tak 55 mu mohlo být, lehce zanedbán a začal se vyptávat, k jaký armádě patřím. Nevěřícně jsem na něj koukal, proč se mě na to ptá, když to je očividně jasný, ale jedním dechem dodal, jestli k té dobré nebo špatné. odvětil jsem, že pochopitelně k té dobré. Pak to začalo. A věříte v boha? To mi už začalo docházet, kam tím míří, ale protože jsem měl rýpavou, chtěl jsem trošku zvyklat jeho odhodlání, aby sám uznal, že to nemá cenu. Ne, nevěřím, jediné, v co věřím je účinný dostřel samopalu vzor 58. Vůbec to s ním nic neudělalo a pokračoval - Jehova se pohybuje rychlostí světla...(nepamatuji si to přesně). Další komunikace probíhala v podobném duchu - Že Jehova je jediným bohem, já, že jediným bohem je pro mě bůh války. On, že rozdává lásku všem lidem na této planetě, tak jsem mu zase odpověděl nějakou naprostou kravinu. Já si z něj dělal celou dobu srandu, ale on to bral všechno (i moje odpovědi) asi smrtelně vážně. Dokonce začal citovat pasáže z bible, zajel do historie (o Spartě, jak ti izrealci prošli suchou nohou, kdežto jejich pronásledovatelé byli smeteni....), akorát docela přepísk, když tvrdil, že v Izreali je islám. Stál si za svym, tak sem ho v tom nechal. Nakonec se u intru odpojil a šel dál.

Proč to píšu - nikdy jsem se nesetkal s člověkem, který i přes to, že jsem si z něj už od začátku dělal srandu. Celá konverzace trvala asi 6 minut. Připadalo mi, že se mě snaží dostat někam, kde by mě mohl přesvědčit. Když se tak nad tim celym zamyslim, proč lidé chodí do sekt a církví? Možná hledají spásu ve víře, ale bůh za ně nic neudělá. Neměli by spíše začít dělat víc, než aby bědovali?