vzpomínka na lásku 29.9.o6 15.Prosinec 2006
Slzy držím na krajíčku, přitom nevidím důvod plakat. Proč je mi tak úzko? Pořád mám pocit, že mne nikdo nechápe, nerozumí nebo nechce rozumět.
Jeden kluk a já se nemůžu vzpamatovat z toho, že už ho nikdy neuvidím, nikdy, víte co to je slovo nikdy???
NIKDY ho už neuvidím, nikdy ho nepolíbím, nikdy ho neucítím, nikdy ho už neuslyším, nikdy neobejmu, nikdy už s ním nebudu prožívat smíšené pocity, nikdy už nezaregistruju jeho sexy pohled, nikdy neuvidím, jak si krásně a sexy kouše levej ret, nikdy ho už neuvidím v rozpacích, nikdy už neucítím to příjemné lechtání v bříšku při pouhém jeho pohledu, nikdy mne už nechytne kolem pasu a neřekne, jsi moje jediná naděje, pro kterou je třeba žít, nikdy mne už nezaveze na jeho zamilované místo, nikdy mne už nepolechtá, nikdy ho už neuslyším zpívat s jeho nejoblíbenější kapelou, už nikdy mnou nehodí na postel, nikdy s ním nebudu obědvat, nikdy se nebude kroutit před mou rukou abych mu nenarušila účes, nikdy mi už neřekne bobíšku, to zvládnem, mám Tě rád, nikdy se už na mne tak sexy a krásně upřímně neusměje, nikdy už na mne nehodí ten xichtík a neprojeví to jeho „pfff“.
4 měsíce lásky…a je konec, připadá mi, že pro mne skončil celej svět…končil pro mne před jeho příchodem, teď skončil úplně. Byla to osůbka, co mne držela nad vodou, co mi uměla poradit, pochopit, pohladit a dala mne do pohody. Už při chození sem si od něj mnoho brala, jak názory tak styly, pohledy na svět..teď sem jím úplně posedlá, dělám to co on, mám ráda to co on, poslouchám to co on, nesu stejný názory co on, mám stejný cíle co on.
Měli jsme toho mnoho společnýho, už jen v tom , že jsme byli stejný znamení, vím co má rád a jak..
Připadá mi jak kdybych ho znala léta.
Nikdy na něj nezapomenu, nikdy nezapomenu na ten pocit, kterej sem měla když mne objal, nikdy nezapomenu na tu smršť pocitů, jen při pohledu na něj…
Tolik jsme si toho naslibovali…a plno věcí nestihli….někomu příjde 4 měsíce šíleně dlouhá doba, mne také, ale tohle bylo tak rychlé jak mávnutí kouzelným proutkem a konec!
Vím, že teď už je všemu konec, ale nejde to jen tak pustit z hlavy. Jedno vím určitě…zůstane zarytej hluboko v mým srdíčku, navždy, miluju ho a mé dítě bude jednou nosit jeho jméno….chci aby jej dostal, jiné jméno si ani nezaslouží…kéž by to dítě bylo jeho…
Bohužel staré přísloví vypovídajíc: co jsi měl, zjistíš až to ztratíš. Je pravdivé a bolestné. Kéž by šel čas vrátit zpátky…
Jenže co je čas? Čas je nepřítel všech zamilovaných, rychle spěchá kupředu a způsobuje samé negativní vlny, proč vlastně tak kvapí, za čím tak utíká? Nemůže se na chvíli zastavit ??
Proč je tak těžké zapomenout? Vždyť to je jen určitý blok v paměti, uzavíratelný jako sejf s názvem „vzpomínky“, proč nejde jen tak uzamknout…proč se stále otevírá??
Člověk si uvědomí plno věcí až už je pozdě…třeba já si uvědomila, že nemáme spolu ani jednu společnou fotku, přitom oba milujem focení …a plno jiných věcí, na které je už pozdě.
Už zase pláču při myšlenkách na něj, slzy… krásné kouzelné slzy a spojují smutek a štěstí….třeba vypláču smutek a příjde štěstí…třeba ale né a zůstanu ve smutku, zarmoucená
Vzpomínám na lásku, na kterou jen tak nezapomenu, na kterou je obtížné zapomenout, a kterou bych chtěla nejednou někdy v životě potkat….takhle jsem člověka ještě nikdy nemilovala…
Kubishto, miluju Tě !
napsal/a: Denushinka 22:08 | Link
