Tak si jdu po ceste z Hážovic okolo desáté ranní... A přede mnou muž, nesoucí bednu s prazdnými lahvemi od piva,které mířil vrátit do bývalé Jednoty. I takto zezadu mi připadá nějak moc povědomý. Náhle se otočil. Moment poznání.... a mě v tomto okamžiku vědění prolétlo hlavou spoustu nepříliš radostných myšlenek. Kde jsou ty časy, kdy mě naše babina posílala s prazdnýma lahváčema ke Karlovi pro dva klasiky? Zasloužil si Karel tenhle konec? Položím si i tuhle otázku za čím se tedy hnát, když i ti nejpilnější včeličky jako je Karel stejně dopadnou na hubu jako všichni ostatní? Jsou Hážovice teda ještě vůbec Hážovice, když už tu není Karel se svýma prošlýma jogurtama a podpulťákama které si tady správní chlapi dávali na snídaňu? Má vůbec cenu polemizovat nad takovýmhle extremem? Má teda vůbec cenu snažit se přežít?????........... |
chudak karel ti reknu...musime ho psychicky povzbudit,co takhle ho pozvat na veceru?