Tak a jsem po akci, která mi opět dala něco přínosného do života. Včera jsme melí v práci mikulášský večírek, kterého se zúčastnila většina personálu našeho nejmenovaného hotelu, mezi nimi i naše nová recepční. Všechno bylo fajn, podařilo se mi dokonce zapomenout na těžkosti posledních dní, až do doby, kdy jsem v zájmu dobrých vztahů mezi mými spolupracovníky zatáhla do rozhovoru i onu již zmiňovanou recepční, která mi již od prvního okamžiku přišla poněkud více aktivní.... Rozhovor o zlatu a drahém kamení: L:Tak co Jano, jak se ti tady líbí na hotelu? J:Je to tady pěkně na hovno.... L:(smích) A co ti tady na tom tak vadí?? J:Všechno(skelný pohled) L:(podezřívavě)Ty něco bereš? J:Jo.(připomínám umístění::recepční) L:Co? J:Piko(pervitin).Už tři roky. L:Aha.No tak to už se nedivím že je to tu na hovno, když nejsi mezi svými. J:Právě naopak.Tady v tomhle posranem baráku je tahle věc drahší než zlato nebo drahé kamení. L::-O J:Jo.Jdeš se mnou na záchod? Nešla jsem. Ale další z království mého dětství bylo nenávratně napadeno. Stejně jako Karel. Asi budu zase utíkat..... |
