Už NIKDY, opakuji NIKDY nejedu tramvají(neboli ŠALINOU-aby bylo brněnským čtenářům učiněno zadost...) Prostě už nikdy...v onom zeleném opojení.Je to hnus. Při vzpomínkách na dnešní noc mi běhá mráz po zádech. Omluvte případné výpadky paměti.Děkuji. Tak si tak s mými přítelkyněmi a jakýmsi klučinou, který má přezdívku jako jakýsi Pokemon(Charmander?) vyjdeme na vecerni obrazecku po ostravských barech, a skončíme v jakémsi podivném clubu zvaném Bogota?kde jsem vypila asi dve bílé vína, vědoma si své možné závislosti na alkoholu, a po dostání se do NÁLADY přede mnou přistála ona všem známá skleněná věcička se zelenou vecí, která po požití v kombinaci s JAKÝMKOLIV množstvím alkoholu, nedělá mě, a tipuji že ani nikomu dalšímu nějak moc dobře. a poté přišel oný velký TŘESK. A od oné chvíle bylo všechno takové nějaké rooooozmazanéééé.... Zkrátka a dobře, myšlenky mi skákaly všemožnými směry, agonie strachu se střídala s nespoutaným veselím, a já v tu chvíli věděla, že musím rychle udělat něco, aby mě děsivé vize, které mi při hraní stolního fotbálku připadaly nesnesitelné, rychle přešly...tudíž jsem zavelela čelem vzad a jdeme jinam. Nejsem si zcela jistá, ale pamatuju si veliký nápis SYDNEY a nějaké pozvání na drink. Či to bylo dříve, či to bylo později, to už dneska nikdo neví! ale pamatuju si nádherný pocit při uslyšení oné užasné oldschoolovky z Dirty Dancing (taky jsme to s Ká okamžitě rozbalily, a byly jsme hned královnami večera!) http://www.youtube.com/watch?v=WpmILPAcRQo a pak domů. A cesta hrůzy. Fuj. Fuj. Fuj. Z rázu na ráz jsem se ocitla v pekle. Představte si situaci, kdy jedete asi pět zastávek noční tramvají po setmělé Ostravě, venku prší a vy jste moc omámení na to aby jste si u řidiče koupili lístek. V tu chvíli mi hlavou běžela tato melodie...: http://www.youtube.com/watch?v=e2Ma4BvMUwU Pocit agonie, hrůzy, osamění, nepochopenosti. Říka se tomu dojezd. Sedíte mezi těmi všemi divnými lidmi, všude zápach zpocených těl, mokra, a podezřívavé pohledy. A každý muž ve tmavém kabátě vám při sebemenším pohybu připadá jako revizor. Měnila jsem barvu ze zelené na fialovou, prý až do černa. A tak křečovitě jsem držela Ká za ruku, až jsme dorazili do cílové stanice. A pak mi Ká řekla, že tam ten revizor vážně byl. Už nikdy bez lístku! Jsem zlá holka.... |