A pekne odznova....

Při včerejším posezení v naši oblíbené"hospůdce"se klasická debata o ničem zvrhla v litý boj mezi

pohlavím ženským a mužským. Jeden můj kamarád nadhodil pohled mužů na ženy a my se postupně všichni přidávali. Tudíž jsem zjistila že:

1. Milí páni mužové nás ženy bez rozdílu berou jako manipulátorské bestie, které dokáží muže oblbnout na tolik, že nejsou schopni vlastního uvažování, a v závěru vždy skončí hůře než hadr na podlahu.

2.Ohledně slova "muž" posledních pár druhů se MOŽNÁ skrýá kdesi HODNĚ daleko od mých kamarádek, které se bez rozdílu shodly, že dnešní (jak to nazvat) kluci? své největší hrdinství a projevení mužnosti projevují soutěžemi o nejvíce vypitých panáků v pátečním City clubu, a nebo počtem vykouřené marihuany, ne - li něčím horším(dovolím si nesouhlasit, já jednoho znám:)

3.Milé dámy již ovšem také nejsou to co bývaly. Jsou hrubé, necitelné, některé až sprosté a o oné pověstné "ženskosti" se dá mluvit pouze u několika málo ohroženných druhů....(já se zlepším, slibuji)

Atakdále atakdále....

Celou dobu této debaty jsem byla téměř zticha, ale podotkla jsem u konce větu, kterou jsem s největší pravděpodobností umlčela i ty nejzatvrzelejší anti(pohlaváře)

"A přesně proto si každý měsíc kupujete nové oblečení, malujete se, holíte a voníte, přesně proto, aby vám ono druhé pohlaví dalo konečně svátek, a vy mohli nerušeně žít osamocení a bez jakýchkoliv stresů, které vám způsobuje oný protějšek....."

A bylo ticho.

Ale nicméně co je pravda....

Zavedla bych znovu povinnou vojenskou službu.

A slečnám bílé rukavičky a do ruky slunečník...

Sláva létům 40.cátým!

Kdy ještě muži byli muži a slečny neplivaly na chodník.....

Existuje oný pan X?

Jako malá holčička jsem neměla onu utkvělou představu jako většina mých vrstevnic, že si pro mě přijede princ na bílém koni(v podstatě, asi by to ani v této přemotorizované době dost dobře neprošlo)

Snila jsem o panu X.

Pan X je tajnůstkář.

Pan X miluje literaturu a nevadí mu ani častější návštěvy výstav a divadel.

Pan X je schopen sledovat anime déle než dvě minuty.

Pan X bez okolků navštíví místní ples a reprezentativně střihne na parketu valčík takový, že i staří gardi budou závistivě slintat.

Pan X je gurmán, kterému nestačí pizza z mrazáku, ale zároveň nepohrdne těstovinami zrobenými za pět minut dvanáct, když je slečna Y dlouho v práci.

Pan X nebere svoji přítelkyni něco jako svého psa.

Pan X nevyhazuje CD přehrávač nebo neusne při poslechu vážné hudby...

Pan X si ulítává zároveň na : http://www.youtube.com/watch?v=nfFnU0FUGno

    a taky na : http://www.youtube.com/watch?v=Gz7gajAb2ww 

 Pan X je samozřejmě svým pánem, a nenahrazuje hadr na podlahu, v horším případě držák na tašky.

Pan X se nesměje mé závislosti na 90.tkách...

Pan X je prostě Frája.

Otázkou zůstává....kde je pan X???????

Dneska nuda jako blázen, skončili jsme dříve, nemám pořádně co na prácu, venku zima jak v Rusku, tak uvidíme, co se dá dělat...

Sednula jsem si ke krabici se starými Dvdčky, někdy z roku 2002/ 2004

Podivné názvy jako In-grid, Groove Coverage, Linkin Park, ATB mě nechávají chladnou.

Pátrám dál, a jak se říká po staletí, kdo hledá, najde.

A už držím v ruce onu relikvii, která není určena jen tak nějakým očím.

Fotografie z dob, kdy ještě frčelo Dkčko, kdy jsem byla ještě Xchatovou Evanescenc, z dob kdy mým tajným idolem byl nejmenovaný( J.J,) z dob, kdy jsme se scházívali s Tylovickou a Hážovickou omladinou kdesi na Dolině.

Kde se podívám na staré koupaliště ve Viganticích, kde ještě stojí bečkoviště v Končinách, kde největší drogou byla lahev bernardýna a kde jsem já v domnění nad svoji vyjímečností a kůlovostí nosila vlasy na blbečka a kalhoty se sraním u kolen....

I narazím na fotografie, při kterých se mi nechtěně vhrknou do očí slzy nad roky, které jsem s některými lidmi prožila bezstarostně a nezávazně.

Pláču.

Hurá, hurá, hurá!!!!

Po dnešní směně jsem našla nového Karla.

Dostal přezdívku studnice moudrosti.

Je mu sice asi dvakrát tolik co Karlovi z obchoda, ale Karel se jmenuje taky.

Znám ho sice delší dobu, ale nikdy mě nenapadlo zkoumat, co z oné studnice moudrosti mohu vytáhnout.

A dnes mě dostal svoji úžasnou prupovídkou, vyposlechnutou při snídaních, v rozhovoru mezi novým kuchaříkem Luďěčkem a naším (staro)novým Karlem.

K: Luďku, kde máš sakra ty brambory?

L: Šéfe, brambory nejsou...

K: JAK nejsou? slovo NEJSOU neznám! A švihej!

L:Ale šéfe, jsou tady tři lidi....

K:A tvoje matka vaří pro kolik lidí???

L:Dobře šéfe...

K:(pod vousy) Lucie, znáte film Blbec k večeři? Tak dneska ho máme k snídani....

L:.......

Ještě jsem zapoměla na rozhovor, který proběhl asi o půl hodiny později s mou šéfovou..:D

K:Máš pěkné brýle Lucie..

L:Díky.

K:To je dobrý modní doplněk, svého času jsem jich měla asi dvacet...

L:?????

K:No,měla jsem šest dioptriíí jsem po laseru.

L:Jo, taky půjdu na laser, budou mi bělit zuby...

K:Tak to máš ještě dobrý.

L:?

K:Já už šetřím na ten laser zase.

L:??

K:Do budoucna na novou prdel.....

Tak a jsem po akci, která mi opět dala něco přínosného do života.

Včera jsme melí v práci mikulášský večírek, kterého se zúčastnila většina personálu našeho nejmenovaného hotelu, mezi nimi i naše nová recepční.

Všechno bylo fajn, podařilo se mi dokonce zapomenout na těžkosti posledních dní, až do doby, kdy jsem v zájmu dobrých vztahů mezi mými spolupracovníky zatáhla do rozhovoru i onu již zmiňovanou recepční, která mi již od prvního okamžiku přišla poněkud více aktivní....

Rozhovor o zlatu a drahém kamení:

L:Tak co Jano, jak se ti tady líbí na hotelu?

J:Je to tady pěkně na hovno....

L:(smích) A co ti tady na tom tak vadí??

J:Všechno(skelný pohled)

L:(podezřívavě)Ty něco bereš?

J:Jo.(připomínám umístění::recepční)

L:Co?

J:Piko(pervitin).Už tři roky.

L:Aha.No tak to už se nedivím že je to tu na hovno, když nejsi mezi svými.

J:Právě naopak.Tady v tomhle posranem baráku je tahle věc drahší než zlato nebo drahé kamení.

L::-O

J:Jo.Jdeš se mnou na záchod?

Nešla jsem.

Ale další z království mého dětství bylo nenávratně napadeno.

Stejně jako Karel.

Asi budu zase utíkat.....

Tak si jdu po ceste z Hážovic okolo desáté ranní...

A přede mnou muž, nesoucí bednu s prazdnými lahvemi od piva,které mířil vrátit do bývalé Jednoty.

I takto zezadu mi připadá nějak moc povědomý.

Náhle se otočil.

Moment poznání....

a mě v tomto okamžiku vědění prolétlo hlavou spoustu nepříliš radostných  myšlenek.

Kde jsou ty časy, kdy mě naše babina posílala s prazdnýma lahváčema ke Karlovi pro dva klasiky?

Zasloužil si Karel tenhle konec?

Položím si i tuhle otázku za čím se tedy  hnát, když i ti nejpilnější včeličky jako je Karel stejně dopadnou na hubu jako všichni ostatní?

Jsou Hážovice teda ještě vůbec Hážovice, když už tu není Karel se svýma prošlýma jogurtama a podpulťákama které si tady správní chlapi dávali na snídaňu?

Má vůbec cenu polemizovat nad takovýmhle extremem?

Má teda vůbec cenu snažit se přežít?????...........