Proč v dešti mám sama stát,

po nocích na polštář brečet,

proč musím se o tebe bát,

a pořád jenom ječet.

Nesnáším ty chvíle,

Kdy pořád jsem sama,

bylo to od tebe milé,

když láska byla ještě mezi náma.

Proč musím sama v deštistát,

Zimou se klepat a na srdci mít led,

Proč  musím se bát,

že tvé krásné rty už nechutnají jako med?

Zapomenu na  všechny věci,

Které se netýkají nás dvou,

Chci vidět zase déšť téci,

Na tvář  mou.

Konečně v dešti samanestojím,

Svíráš pevně moji dlaň,

Konečně se o tebe nebojím,

Má láska je nejsilnější zbraň.

Zbraň,která všechny ledyprolomí,

Zbraň,kterou nezíská nikdo a nic,

Zbraň,kterou ani nenávist nezlomí,

Zbraň,které bude pořád víc a víc.

Ta zbraň je láska k tobě,

Když tě nejvíce potřebuji,

V téhle nejhorší době,

Ji k tobě spotřebuji

Proč v dešti mám sama stát,

tvých němých gest se bát?

Proč nemám sílu se smát?

Proč si do očí musíme lhát?

Řeknu ti jak to je,

Protože to mezi náma není takové jako dřív,

Tak proč zrovna teď mé srdce stávkuje,

Proč ta realita krutá musí být?

Komentáře

« Domů | Přidej komentář