Proč to nikdy nejde,
mít toho koho chci já,
co na tom už sejde,
je to zapomenuté téma.

Mnohokrát jsem chtěla,
utopit se v řece,
to jsem udělat měla,
tak proč usmál si se na mě přece.

Nebo raděj,
žíli si podřezat,
já měla naději,
že se smutkem z tebe začnu řězat.

Ovšem už je to tak,
nedá se nic dělat,
někdy zvýší se mi smutkem tlak,
raději se někde zašiji, než za tebou věčně běhat.

Proč kamarádkou se holka děláš?
Proč s tebou kamarádím?
když za kluka který chci, věčně běháš,
proč já blbá ti s nimi ještě radím?

Jsem hold jedna velká deprese,
tak co si společně lhát,
uvěřit klukům mě nechce se,
mě je to jedno, už nebudu nikoho srát.

Budu umírat rychle,
nikoho nemám ráda,
zavřou mě do velké krychle,
teď konečně budud mít kamaráda.

Bude to smrt,
kamarádka co mě má ráda,
tak mě podle toho suď,
já chci mít kamaráda.

Nebo je tu i možnost jiná,
na život si zase sáhnout,
je to chlapče jen tvoje vina,
že teď nad propastí chci se nahnout.

Vidět až dolů,
kde je jen černá noc,
srdce je místo toho bolu,
tak probodnu jej ať už toho na mě není moc.

Až uslyším hodiny,
tikat o sto šest,
Nebudu ti říkat, že patříš do té nejhorší spodiny,
tak raději zatni pěst.

Ať už nemusíš poslouchat,
co ti tu vykládám,
už krokům smrti chci naslouchat,
básničku jako doklad přikládám.

Doklad k sebevraždě,
jak jsem sama chtěla,
jak mohla jsem se uchýlit k vraždě,
To proto, že kámoška sebrala mi kluka co jsem měla.

Měla jsem lásku, peníze, kluka,
já chtěla víc,
prožívala jsem ta největší muka,
tak kamarádko neříkej mi, že ty nemáš nic..

A ty můj miláčku, postav se pravdě, a řekni jí do očí,
že nechceš řešit starosti,
neříkej mi, že kolem mě se všechno točí,
a raděj si užívej volnosti a radostí.

Radostí jak máku,
to já teď už nemám,
mám smrt na háku,
tebe jí miláčku ale nedám..

Nemám vlastní styl,
jděte s tím k čertu,
Vlkodlak by vedle mě teď vyl,
to vám říkám bez žertu.

Ovšem, myslela jsem si, že jsem potkala hodně dobrých lidí,
kteří chvíli byli mými kamarády,
jako dobru holku mě vidí,
ale pořád mi cpou do hlavy ty jejich ,,drahocenné'' rady.

Není tomu vždy tak,
jak se zdá,
já nepřežiju ten strašný tlak,
tak proč se to tak lehce dělat nedá?

Je na čase říct STOP,
chtěla bych mít tebe,
vzít si ten nejslušivější tom,
vyrazit někam ven, ať si mě klidně zima zebe..

Tak proč to všechno tak lehce nejde,
ale to už je jedno,
co na tom teď sejde,
že v hlavě mám jen temno..

Už nevím jak dále,
tak mi řekni, jak je možné, že tě pořád miluji,
je to z té chvilky malé,
že se pořád jen lituji.

Proč diety mám držet pořád?
je to k ničemu,
ty jsi strašný zlořád,
jak já tě jen z mé hlavy dostanu?

Proč nechytneš mě za ruku,
neřekneě, že semnou pořád budeš,
tak proč mám místo toho jen čáru na krku,
proč jen, jak uvidíš mou mrtvolu, objímat ji půjdeš?

A brečet u toho budeš určitě taky,
a říkat, jak mohla jsem ti to provést,
sbalíš mé saky paky..
nasedneš do auta, že chceš je mé mámě dovést.

Na křižovatce se zastavíš,
u blížícího se nákladního auta,
jen ve svém autě dech zatajíš,
až tě srazí, už nebude s toho pokuta.

Budeš konečně navždy můj, navždy se mnou,
už budeme oba po smrti,
nad propastí temnou,
už nás nic nerozdrtí:-)

Až by nás záře zapadajícího slunce,
úplně pohltila,
v jezeře, kde bychom my dva chytali sumce,
bych se večer utopila.

Byl to osud,
umřít tak mladá,
můj život, až dosud,
byla jen zrada..

Proč, když jsem ještě žila,
u telefonu jsem pořád stála,
proč s tebou jsem byla,
a pokaždé jsem se toho, že odejdeš, hodně bála.

Proč jsem sedávala na balkóně mém,
přemýšlela jsem o smrti,
proč dařilo se mi vše ve zlém,
proč začala jsem mít po chuti?

Proč stala jsem se anorektičkou,
a bulimičkou zároveň,
Proč chtěla jsem se zabít smyčkou?
Jakou to mělo úroveň.

Proč ještě včera chtěla jse tě?
teď prý chtěl si i ty mě,
má to ale háček, to už ví každý určitě,
teď už ležím mrtvý ve tmě.

Už je tedy básničky o smrti konec,
už se nedá nic dělat,
Již zazvonil můj zvonec,
teď už jdu se smrtí závod běhat

Komentáře

« Domů | Přidej komentář