Petr Skarlant (sto a jeden sonet o lásce)

Společné usínání

Voníš po heřmánku
i do mé dřímoty,
když čteš poslední stránku
dne z knihy samoty,

nežli se oddáš spánku,
dechy si padnou do noty.
Máš sny z jiného ranku
(jsi to zase ráno ty - ),

Ve tvých snech je napětí,
neusnem současně,
ale vždy v zápětí,
s důvěrou, bez bázně,
a jsme si pamětí
vloženou do básně. napsal/a: DivkaSPerlou 16:38 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář