P. Skarlant - Zmrzlé slzy   22.Březen 2007


Petr Skarlant (sto a jeden sonet o lásce)

Zmrzlé slzy

Tak často za něhu se v lásce bolest sklízí,
jak bdeš bez ní žít, stále se v duchu ptáš.
V den rozchodu ti nic budoucnost nenabízí.
Až se té prázdnoty v pokoji polekáš

a do zahrady jdeš a hledáš pod rybízy
den, co je jenom tvůj (dřive byl každý náš).
Žal neobjasní článek z psychoanalýzy,
neviš, proč nejste dva, k vědě se utíkáš.

Je náhle ztracené, co v oba doufali.
(Ať jiní znouvu s ní se hořkou láskou sytí.)
Když večer uvidíš, že její okno svítí,

představa rozkoše tvář ti rozpálí.
Jen jednou - naposled - sevřeš ji zoufalý.
Na pusté zahrdy spustíte krupobití. napsal/a: DivkaSPerlou 16:04 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

Tooo 07.02.2021 20:10:53

škoda, že v těchto hezkých básních je nasekáno tolik chyb, jako v diktátu člověka co nechodil ani den do školy.